Pouť ve Lštění: Zůstávejte v Kristu jako svatý Vojtěch

Jedna malebná a tichá víska na prachaticku se každoročně o pouti ke svatému Vojtěchu promění v rušnou obec plnou poutníků, cyklistů a pouťových atrakcí. Fotografie z události najdete ZDE.

Pouť ke svatému Vojtěchu na Lštění

O svatém Vojtěchu to tam tepe. Ve Lštění s původním názvem Svatý Vojtěch má úcta k patronovi obce hluboké kořeny. Již ve 13. století zde stával raně gotický kostel a současná podoba kostela sv. Vojtěcha pochází z první poloviny 18. století. Lštění je nyní spravováno z Vlachova Březí a jeho administrátor R. D. Šimon Stančík připomněl při poutní mši svaté svého zemřelého předchůdce v kněžském úřadu R. D. Jana Janouška, administrátora farnosti Čkyně, který sloužil ve Lštění přes dvacet let.
O kázání na letošní pouti (28. dubna) požádal otec Šimon jmenovce zdejšího světce – Vojtěcha Razimu, který slouží jako jáhen v Prachaticích. Mladý muž hovořil v homilii na evangelium o vinném kmeni a ratolestech o nutnosti zůstávat v Kristu nejen proto, že jedině tak můžeme skutečně žít, ale i proto, že tím Kristu uděláme radost a zároveň budeme schopni zvládnout své rozčarování nad situací v církvi a přispět k jejímu uzdravení tím, že poneseme ovoce, které je u každého člověka jedinečné.
Jáhen Vojtěch Razima se ve své promluvě věnoval i svatému Vojtěchu. „Přiznám se, že jsem dlouho nevěděl, co by mě na svatém Vojtěchovi, mém patronovi, mělo přitahovat, ale pak jsem našel jednu věc, která mi stále imponuje. Je to jeho slavné odcházení z Prahy,“ sděluje pozorným posluchačům. „Jeho dvojí odchod z Prahy by někdo mohl nazvat útěkem od jemu svěřeného lidu, já to ale nazývám zachováním si vlastní hodnoty,“ pokračuje jáhen Vojtěch, a dodává: „Když svatý Vojtěch viděl, že jeho ovoce bude v Praze buď rozšlapáno a popliváno, anebo se přizpůsobí té trpké chuti plodů zlých Čechů, raději si sbalil kufry a odkráčel. Ne s hořkostí, ale jako svobodný člověk.“
V závěru vybídl Vojtěch Razima poutníky, aby nesli kvalitní a jedinečné ovoce, a to se jim podaří tehdy, když se nechají naroubovat na Krista, zůstanou v Něm a dovolí, aby i On zůstával v nich. A zakončil: „Tohle vzájemné zůstávání je nakonec naší křesťanskou identitou.“

Text a foto: Stanislava Vitoňová