Zaplněná katedrála byla svědkem svěcení biskupa Wasserbauera

Nový pomocný biskup Zdeňek Wasserbauer; snímek Roman Albrecht / Člověk a víra

Jádrem svěcení je tiché vkládání rukou na hlavu svěcence, které odkazuje ke starozákonním kořenům křesťanství. Svěcenec na závěr obřadu dostává prsten, mitru a berlu jako symboly své funkce.

Papež František jmenoval Zdenka Wasserbauera pomocným biskupem pražským letos v lednu. „Protože náš ctihodný bratr kardinál Dominik Duka z řádu kazatelského, arcibiskup a metropolita pražský s ohledem na pastorační potřeby společenství, které je mu svěřeno, nedávno požádal Apoštolský stolec o pomocného biskupa, my jeho prosbám rádi vyhovujeme a pro splnění tohoto úkolu určujeme tebe, milovaný synu, který vynikáš duchovním životem, zkušeností v praktické správě diecéze zdravou naukou, láskou a pastorační horlivostí“ , citoval dnes kněz Jan Houkal z pastoračního pověření.

Právě horlivost, s níž se Wasserbauer pouští do své služby, je také součástí jeho hesla, které si zvolil: Oratio, Verbu, Ardor (modlitba, slovo, horlivost). Ve znaku má plameny. Světitelem nového biskupa byl kardinál Duka spolu s brněnským biskupem Vojtěchem Cikrlem a královéhradeckým biskupem Janem Vokálem. Samotnému obřadu předcházel ekumenický liturgický průvod přes hradní nádvoří a údery na zvon Zikmund, největší v pražské katedrále, který zvoní při výjimečně slavnostních příležitostech.

Svěcení se zúčastnil také českobudějovický diecézní biskup Vlastimil Kročil (zcela vpravo); snímek Jana Havlová / Člověka víra

Duka dnes připomněl, jak nového pomocného biskupa poznal při jeho první mši. V té době Wasserbauer pracoval v chemičce v Ústí, protože mu komunistický režim neumožnil vykonávat povolání učitele. „Díky bohu, stal se knězem. (…) Křesťanství se zrodilo v malé zemičce, v Izraeli. Rozloha Izraele rovná se plus minus rozloze Moravy. Myslíme, že to je také i pro nás veliká výzva, abychom si uvědomili, že nemusíme mít pocit malosti, ten mají ti, kdo nezřízeně touží po fiktivní velikosti“, uvedl.

Pro podobu dnešního svěcení si prý připomněl rituály východních církví. „Ano, jsme západní kultura, ale zrodila se na východě, přiblížila se na západ až v Římě. My si vážíme těchto kořenů (…) My křesťané stále máme hlubokou nostalgii vrátit se tam, do země vyvolené, do Izraele. Protože jsme novým Izraelem, vytváříme s národem Ježíše Krista vnitřní hlubokou duchovní jednotu. A proto každý krok nenávisti proti národu Ježíše Krista je projevem nenávisti také k nám, křesťanům nového Izraele, toho mladého, naroubovaného na olivu, která vyrostla tam, v té kolébce lidské kultury a civilizace“,  řekl pražský arcibiskup.

(Zdroj ČTK)