Pohřeb kardinála Dominika Duky

V sobotu 15. listopadu 2025 se zaplněná katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha loučila  s Jeho Eminencí kardinálem Dominikem Dukou OP, emeritním arcibiskupem pražským a primasem českým, 63. nástupcem svatého Vojtěcha a 36. arcibiskupem na pražském stolci, který zemřel v úterý 4. listopadu 2025 ve věku osmdesáti dvou let. Mši svatou za svého zemřelého předchůdce na arcibiskupském stolci sloužil Mons. Jan Graubner, arcibiskup pražský a obřady posledního rozloučení vedl Mons. Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius v České republice. Tělo pana kardinála bylo uloženo do arcibiskupské hrobky v katedrále.

„Pan kardinál byl výraznou osobností,“ pronesl v úvodu své homilie Mons. Jan Graubner. „Syn vojáka, dominikán s dobrou formací, muž s povahou cholerika, bojovník za pravdu a svobodu byl v dnešní zženštilé kultuře dobře rozeznatelný. Viděl, že dnešní jednostranné zdůrazňování Boží lásky a milosrdenství zatlačilo do pozadí skutečnost hříchu a zla, vedlo k upuštění od zpovědní praxe a někteří přestali počítat i s peklem. Přišli jsme o Boží majestát, moc a velkolepou vznešenost. Ztratili jsme smysl pro posvátnou bázeň, schopnost bojovat a statečně nést kříž, ale i smysl pro otcovství, řád a odpovědnost. A v důsledku toho pak i pro misie a kněžská či řeholní povolání.“  

Mons. Graubner se zmínil o tom, že lidé mluví ve svých kondolencích o mimořádném člověku, který byl zvyklý na dialog při hledání potřebného ukotvení uprostřed doby ztrácející orientaci. O muži statečném, který bojoval s falešnými obviněními. Mluví o pastýři pevném ve víře a neohroženém hlasateli pravdy, o významné osobnosti, která svůj život spojila s obranou hodnot, na nichž stojí naše společnost, o statečnosti v době pronásledování církve i dlouholetém úsilí o obnovu církevního života. „Já jsem pana kardinála znal dlouho,“ pokračuje Mons. Graubner, „ale teprve v posledních letech jsem ho viděl téměř denně a při obyčejných věcech. Nejvíce se mi vryla do paměti jeho ohromná sečtělost, úžasná paměť a schopnost dávat věci do souvislostí. Zároveň pro mě bylo zajímavé vidět, kolik nevěřících dovedl oslovit. Nebál se bavit i s lidmi, kterými jiní pohrdali. Všem se snažil dát možnost setkat se s Bohem, něco se o něm dovědět. Bylo až dojemné vidět chlapy tvrdící, že jsou nevěřící, jak ho prosí o požehnání.“

Co se týče církve, záleželo kardinálu Dukovi podle slov arcibiskupa Jana na její obnově. Miloval katedrálu a inicioval stavbu nových varhan. Položil základy nového způsobu financování církve. Záleželo mu na výchově další generace, proto se snažil o výuku náboženství ve školách. To se sice nepodařilo, ale aspoň na některých místech se rozvinuly takzvané vstupy do škol. „Při loučení s otcem kardinálem musíme říct, že máme za co Bohu děkovat. Svou vděčnost můžeme ukázat pokračováním v díle obnovy církve, kterou on tak miloval. To mu jistě udělá radost,“ zakončil svou homilii 37. arcibiskup pražský.

Mons. Mons. Jude Thaddeus Okolo, apoštolský nuncius v České republice přečetl slova papeže Lva XIV. plná povzbuzení a útěchy.

Bývalý prezident České republiky Václav Klaus ve své promluvě řekl: „Dnes si mnozí stěžují, že ve veřejném životě chybí velké osobnosti, které by byly ostatním autoritou a vzorem. Kard. Duka takovou osobností byl. My, kteří jsme ho znali osobně, budeme vždy vzpomínat na jeho odolnost, nebojácnost a opravdovost, na pevnost jeho víry a s tím spojenou určitou přísnost a zásadovost, ale i na jeho dobrotu a laskavost. A na jeho srdečný a milý úsměv. Měl jsem ho rád i celá moje rodina. Pane kardinále, stal jste se jednou z nejvýznamnějších osobností naší země. Děkujeme Vám.“

Mons. Zdeněk Wasserbauer, pomocný biskup pražský, sdílel několik vroucích osobních vzpomínek na pana kardinála. Mluvil o tom, že byl otec Dominik až do konce života k nezastavení, ač si uvědomoval, že by měl zpomalit a zklidnit se. O tom, že oba pocházejí z královéhradecké diecéze, o lásce kardinála Duky k církvi, o jeho hlasu, který zazníval tam, kde se ho ostatní báli radikálně pozvednout: za dobré věci, za naši společnost, za pravé hodnoty, za osud Evropy.

„Bratři, i kdybyste měli na tisíce vychovatelů v křesťanské víře, otců nemáte mnoho. Tím, že jsem vám zvěstoval evangelium, stal jsem se já vaším otcem v Kristu Ježíši,“ citoval Mons. Wasserbauer 15. verš ze 4. kapitoly 1. listu Korinťanům a pokračoval: „Takovým otcem pro nás byl i kardinál Dominik Duka. S úctou a hlubokou vděčností se chci dotknout rakve a říci ze srdce za nás všechny, kteří jsme Tě, Dominiku, znali a měli jsme Tě rádi: Díky za všechno, otče Dominiku!“