Ozvěny diecézní duchovní obnovy

V sobotu 25. října měli naši diecézané možnost prožít v katedrále sv. Mikuláše duchovní obnovu s P. Martinem Sedloněm, OMI. Celou obnovu ale také s ostatními prožil otec biskup Vlastimil Kročil, který byl celebrantem a kazatelem při mši svaté a při dopolední části byl i otec biskup Pavel Posád. Fotogalerii najdete zde.

Otec biskup Vlastimil hned na začátku své promluvy podotkl, že naděje není odpovědí na všechna naše proč, ale dává nám dost světla a síly k tomu, abychom dokázali putovat údolím stínů plni odvahy a důvěry. A dále vyzdvihl, že v situacích, které by „nás mohly vést ke vzpouře anebo uvrhnout do zoufalství, se projevuje právě ona naděje, jež se plně projevuje při slavení Velikonoční noci, kdy si uvědomujeme, že ‚Ježíš žije, že vstal z mrtvých a že Bůh ho vzkřísil’.“ A připomněl, že z toho vyvěrá naděje v naše vzkříšení, jež se opírá o tři pilíře: Vzkříšení (Mt 22,23-33; 1 Kor 15), Kristův druhý a definitivní příchod (1 Tes 4,13-18; Mt 24,29-51) a nový Boží svět (Zj 21,1–22,5). Pak také zmínil, že „u sv. Augustina křesťanská naděje spočívá v pevné víře v neměnného Boha, v tajemství vtělení Božího Slova (Ježíše Krista) a v naději na věčný život.“ Naděje je pak náš aktivní postoj vyplývající z poznání Boží lásky a milosti, který vede k pokoře a poslušnosti Bohu.

Po mši svaté a po občerstvení na děkanství se již ujal slova otec Martin Sedloň z řeholního řádu Oblátů Neposkvrněné Panny Marie. Své zamyšlení dokončil po polední pauze v druhé promluvě. Otec Martin mluvil o přivlastnění si naděje. Dalším tématem byla preevangelizace. Česká republika je ve světě nejvíce ateistický stát, ale i přesto křesťané, kterých je u nás stále dost, mají touhu znovu hlásat Krista – a vlastně jde o to přiblížit víru a Ježíše Krista lidem, kteří o Ježíši sice slyšeli, ale víc o něm neví a do svého života jej nepřijali. Připomněl, že milost předpokládá přirozenost. K tomu nás naučil zkratku RVHP – radost, vděčnost, humor a pokoj.

Přinášíme několik postřehů: Potřebujeme radost, abychom se otevřeli spáse, a také vděčnost nás otevírá spáse. Chceme-li mít naději, buďme vděční. Humor nám napomáhá mít nadhled. Humor byl u pouštních otců hlavní zbraní proti démonům. Svatý Serafim Sarovský říkal: „Najdi pokoj, zůstaň v něm a tisíce okolo tebe najdou spásu.“ Mimo jiné jsme si položili otázku: Jaký je rozdíl mezi Biblí a jinou literaturou? Boží slovo má v sobě stvořitelský potenciál, to např. znamená – když nás vyzývá „Odpouštějte,“ dá nám k tomu schopnost to uskutečnit.

Obnova účastníkům také nabídla možnost přijmout svátost smíření a využít přímluvnou modlitbu. Obnova se konala ve Svatém roce „Poutníci naděje“, takže dalším obdarováním pro nás byla příležitost získat plnomocné odpustky pro sebe nebo duše v očistci.

Text: Iva Hojková, foto: Marie Košinová, Člověk a víra