Mše svatá na poděkování za 90 let Mons. V. Kulhánka
Bohatství každé diecéze spočívá především v lidech, čehož důkazem je i emeritní kanovník katedrální kapituly Mons. Václav Kulhánek z Českých Budějovic, který se 14. února dožil devadesáti let. Děkovná mše svatá se slavila o den později v českobudějovickém kostele Božského Srdce Páně, kde Václav Kulhánek slouží mše a zpovídá nejen řeholnice z Kongregace sester Nejsvětější Svátosti.
S jasným a hbitým rozumem
Biskup Vlastimil Kročil v úvodu řekl, že si připomínáme jak 90. narozeniny Mons. Václava Kulhánka, tak 20 let od doby, kdy se stal kanovníkem. „Byl dlouholetým archivářem a kancléřem, jeho služba pro diecézi a biskupství je úctyhodná,“ dodal biskup. Na jubilanta se při promluvě obrátil kanovník Mons. Václav Habart. „Devadesát let je věk, který se často neoslavuje, i když se někteří dožívají věku ještě vyššího. Ale při tak jasném a hbitém rozumu, za jakého se jubilea dožil páter Václav, to je opravdu velký Boží dar, že bychom tuto skutečnost už mohli téměř zařadit mezi zázraky,“ řekl Václav Habart a zdůraznil vzor kněžství, který Václav Kulhánek po desetiletí neokázale nabízí.
„Tys nám ukazoval celým svým životem, jak si vážíš kněžství, jak ho miluješ a jak jsi pro něj nasadil život. Vidím tě jít dennodenně znovu a znovu k Srdci Páně sloužit mši svatou, tak věrně, že se musí každému z nás tajit dech. Že jsi své kněžství dožil a dotáhl až do těchto let, a přitom jej stále naplňuješ, je úžasné. Bůh ti dal několik důležitých darů – jasnou mysl, zřetelný a jasný úsudek a hlubokou víru. Je to Boží dar, který každý z nás nedostane. Tys ho nezahodil ani nezneužil pro sebe, ale stále se o něj dělíš s námi. A chceš nám vždycky ukazovat, jak bychom měli s Božími dary zacházet a užívat je pro ostatní. Poslouchat kněze, kteří své kněžství, dar Kristův, dotáhli tak daleko, je velmi důležité pro naši víru. Pán nám dává dozrát takovéto lidi, abychom si uvědomili podstatu naší existence a života. A hlavně abychom si uvědomili, že do stáří nám zůstane jedině víra, naděje a láska,“ řekl Václav Habart.
Bohoslovec na tankodromu
Před závěrečným požehnáním se Václav Kulhánek rozhovořil o svém životě. „Rozhodl jsem se být knězem, když mi bylo 14 let. Byl jsem pevně rozhodnut, ale vysvěcen jsem byl až ve 43 letech vinou komunistického režimu. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu jsem nastoupil do biskupského semináře, který rok na to v roce 1950 komunisté zavřeli jako ostatní semináře. Nechali jen fakultu v Praze, která byla politicky vedená, a biskupové nám zakázali jít na ni studovat. Mysleli si, že za dva roky se komismus rozsype a bude se pokračovat, jenže to trvalo 40 let,“ uvedl Václav Kulhánek. „Pánbůh tím jistě něco sledoval, a to se dozvíme na věčnosti. Nás, co jsme na fakultu nešli, a odešlo tam jen mizivé procento, vzali na vojnu k PTP, k pracovním útvarům, kde jsme byli 40 měsíců.“
Václav Kulhánek rukoval v půlce září 1950 do Komárna, s krumpáčem a lopatou pak stavěl tankodrom v Podbořanech nebo letiště v Hájnikách na Slovensku. Zažíval šikanu a ústrky, ale i solidaritu kolegů, s nimiž se po vojně kamarádil desítky let. „Než jsme my bohoslovci šli z vojny, a bylo nás tam 180, většinou řeholních, ptali jsme se, co budeme dělat? Kolegové povídali: „Nebudeme svěceni, jedině až ve vysokém věku, možná až na křížích.“ Tehdy jsem řekl: „Chtěl jsem být knězem, Pán Bůh nás asi nepotřebuje, a bez nás si to udělá lepší. A když jsem knězem chtěl být, tak mu svůj život dám. Nebudu se ženit, a dokud bude u moci komunismus, budu pracovat jako dělník, a nepůjdu nikam do kanceláře!“
A šel jsem do Prefy ve Veselí nad Lužnicí, kde jsem pak pracoval 19 let. V polovině 60. let se už na fakultu dalo jít, jenže já nemohl kvůli tatínkovi, který byl v takovém stavu, že stěhovat ho by pro něj byla smrt. Maminka byla stará a nemocná, takže se o něho sama postarat nemohla. Říkal jsem, že mu posloužím až do smrti. V roce 1968 se vrátil pan biskup Josef Hlouch, který mi dovolil studia dokončit dálkově. Proto jsem byl vysvěcen až v roce 1973, kdy mi bylo 43 let. A přišel jsem hned do Budějovic, kam si mě vzal děkan Lála za kaplana. Letos tady budu už 47 let. Jsem rád, když mě skoro denně někdo ve městě potkává a říká: „Vy jste mě křtil, vy jste mě oddával, vy jste pohřbil otce nebo matku nebo manžela, manželku.“ Kolikrát si uvědomím, že jsem byl vysvěcen až ve 43 letech, a 47 let už sloužím. To je Boží odměna za to, že ke svěcení došlo až tak pozdě. Všem vám děkuji, že jste přišli, a prosím vás o modlitbu, abych už ten život nějak dokončil a aby mi Pán Bůh dal věčnou spásu,“ obrátil se k přítomným Václav Kulhánek.
Text napsal RADEK GÁLIS
Fotografoval Radek Gális