Mladí prožili víkend nejen s biskupy

Snímky: Gabriela Nováková / Člověk a víra

Každoročně se takto mladí lidé ve všech diecézích setkávají se svými biskupy. Jde o tradici, kterou založil svatý papež Jan Pavel II. a jeho nástupci v ní pokračují. Mítink hostilo Komunitní centrum Máj, Salesiánské středisko mládeže a kostel sv. Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech, a ani letos nevynechali českobudějovičtí biskupové Mons. Vlastimil Kročil a Mons. Pavel Posád.

„Mladí lidé se setkávají většinou ve svých farnostech, v místě studia apod. Důležité je, aby se mohli setkat v rámci jedné diecéze, protože na mnoha místech je jich početně málo. Potřebují vidět a zažít, že nejsou sami, kteří žijí stejný ideál. Jedno přísloví říká, že se nesetkávají hory s horami, ale lidé s lidmi. Každé setkání je pro nás nejenom chvilkovým zážitkem a povzbuzením, ale je velikou nutností. Vždyť dobře víme, že sdílená radost se stává dvojnásobnou a sdílená bolest je poloviční“, řekl události světící biskup Pavel Posád, delegát pro mládež České biskupské konference.

Atraktivní náplň setkání připravuje vždy Diecézní centrum pro mládež. Tentokrát přijala pozvání také boromejka Angelika Pintířová, když jako další hlavní host vystoupila v sobotním pořadu „Uvolněte se, prosím“ – již tradiční součástí programu. „Vždy je pozvána nějaká osobnost, aby mladí zakoušeli své vzory a příklady hodné následování. Nádherným vrcholem celého setkání je vždy společné slavení Eucharistie s jasným vědomím přítomnosti Krista, který je uprostřed nás“, dodal biskup Pavel Posád.

Dvoudenní program v pátek zahájila registrace účastníků v Komunitním centru Máj. Večer plný her proložilo zhodnocení Světového dne mládeže v Panamě, možnost zpovědi, chvály a modlitba s bohoslovci. Sobotu otevřela modlitba s kapelou, pořad „Uvolněte se, prosím“ se sestrou Angelikou, po kterém následoval paralelní program pro středoškoláky a vysokoškoláky. Odpoledne vyplnila práce ve workshopech a setkání zakončila mše svatá s biskupem Vlastimilem Kročilem. O hudební doprovod dvoudenního setkání se postaraly kapely Elaion a PM. V loňském roce se tohoto mítinku zúčastnil režisér Jiří Strach nebo farář a bývalý spirituál Biskupského gymnázia Josef Prokeš.

Fotogalerie

Čemu patří identita křesťana

Otec biskup Vlastimil Kročil v promluvě zmínil realitu dnešní doby, kdy jsme neustále konfrontováni s množstvím informací. Ty mnohdy chtějí rozbít naši identitu. V této souvislosti připomněl právě situaci Panny Marie. Ta musela vyhodnotit slovo, které jí zvěstoval anděl – že počne dítě, a jehož realitu nebyla schopna pochopit rozumem. „Uvědomme si, čemu chceme dát všanc svoji identitu. Panna Marie si musela být vědoma, co všechno riskuje a zda svůj život svěří do rukou Božích. Také my budeme v určitém okamžiku našeho života postaveni před zkoušku, kterou nebudeme čekat. Pamatujme, že v tomto světě je všechno dovoleno, ale tento svět nic nezapomíná a neodpouští“, upozornil otec biskup.

Proto bychom měli vědět, jaká je naše víra a jak velké je naše odevzdání se do Božích rukou. „Víme, že Bůh skutečně koná. Avšak i na Marii nechává svobodné rozhodnutí, zda chce vstoupit do zkoušky, na kterou neexistuje lidská odpověď. Přesto v této zkoušce dokázala obstát s pokorou. I my bychom se měli duchovně vzdělávat a udělat hlubokou zkušenost s Bohem, abychom obstáli, až přijde ten moment…“, zdůraznil a připomněl, že Bůh každému z nás dává mnoho darů, abychom v takové zkoušce dokázali obstát. „Bůh nenakládá na člověka více, než by mohl snést. Předpokládá však naši připravenost“, připomněl biskup Vlastimil Kročil.

„Nepodléhejme hlavnímu proudu dnešního světa, který po nás požaduje, abychom měnili učení církve a zavedli situační morálku podle toho, co zrovna cítíme. Na tom svoji budoucnost nemůžeme stavět, protože po nás přijdou další generace. Nebylo by dobré, kdyby se za nás styděli, že jsme neměli odvahu opřít se o Krista, jako to udělala Panna Marie“, dodal.

Angelika Pintířová: Život s Bohem je nádherné dobrodružství

Sestra Angelika, původně zdravotní sestra, která dnes pracuje s problematickou mládeží, vydala svědectví o své zkušenosti povolání k zasvěcenému životu. Setkala se s ním v období svého dospívání v osmdesátých letech. „Když mi bylo kolem třinácti let, vstoupilo do mých představ o životě pozvání od Boha, skrze moment obyčejné zvědavosti. Jezdily k nám sestry boromejky starat se o faru a já se jednou zeptala, jak je možné se stát řeholnicí. Začalo ve mně hlodat, zda to je cesta pro mě. Po necelém roce najednou přišla nabídka od Boha: ,Jestli chceš, já jinak a jinudy doplním to, co bys dostala skrze manželství.‘ Boží povolání naplňuje tuto potřebu jiným způsobem. Jde o důvěru, že Bůh mě má rád. Nároky, které to s sebou přináší, jsou podobné, jako v manželství a rodičovství. Nejde o sebezapření. To, co odevzdáme, je nám vynahrazeno něčím jiným.“ Tvrdí, že každý by měl hledat své povolání a ptát se, kde je jeho místo. „Ptejte se: Pane Bože, kde mně chceš mít? Bůh vám to ukáže.“

Sestra Angelika také zodpověděla dotazy týkající se např. závislostí, které u nás mohou vzniknout na cokoli. „Ve chvíli kdy bez něčeho nemůžu být i ve chvílích těžkostí, které přicházejí, mohu takovou těžkost přebít nějakou aktivitou, anebo ji vydržet a nést – s láskou.“ Dobrý příklad pro rozvoj duchovního života můžeme podle ní nalézt také ve světě sportu. „Mnohdy se o něco snažíte a ono se to nepovede. To je ďábelský moment, kdy si říkáme, už se nesnaž, stejně to nemá cenu. Sportovci se však na prohru snaží rychle zapomenout a při výhře naopak vědí, že nesmí usnout na vavřínech. Stejné situace nás potkávají v duchovním životě“, dodala.

(Autor článku: Miroslav Bína)