Medaili sv. Auraciána předal diecézní biskup Mons._Vlastimil Kročil českobudějovickému rodákovi JUDr._Janu Kotousovi

Jan Kotous se narodil 18. října 1948 v Českých Budějovicích. Vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Po skončení vojenské základní služby pracoval jako podnikový právník v Českých Budějovicích, od r. 1980 v Praze na ministerstvu práce a sociálních věcí v legislativně právním odboru. V letech 1990-92 působil na ministerstvu kultury. Od r. 1992 vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze a publikoval ve svém oboru řadu odborných statí.
V letech 1991-2011 vedl Jan Kotous kancelář Vyšehradské kapituly. Vyjednal navrácení většiny církevních nemovitostí, které byly za jeho působení na Vyšehradě rekonstruovány, včetně baziliky sv. apoštolů Petra a Pavla. Byl zrestaurován sbírkový fond kapituly, z kterého bylo uspořádáno ve spolupráci s Národním muzeem celkem 14 výstav. V době jeho působení na kapitule byly vydány 4 vědecké sborníky a 4 monografie z dějin Vyšehradu a kapituly, ve kterých publikoval své autorské příspěvky. 
Jan Kotous je nositelem důstojnického kříže řádu pro Merito Melitensi, který mu byl udělen v roce 1996 za jeho práci pro Maltézský řád. Od roku 2008 mu byla k životnímu jubileu 60 let věku udělena Randova medaile. V roce 2013 udělil kard. Dominik Duka JUDr. Kotousovi stříbrnou Svatovojtěšskou medaili Arcibiskupství pražského „za zásluhy o znovuobnovení a rozvoj Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě“. 
Jan Kotous je také předsedou Společnosti Vyšehrad, byl jejím zakládajícím členem po roce 1989.

JUDr. Jan Kotous obratem vyjádřil své poděkování za udělené vyznamenání:
Bylo mi velkou ctí, být 2. srpna na svátek sv. Auraciána přítomen v naší katedrále. Poprvé mne do ní přinesl před mnoha lety tatínek, abych byl pokřtěn. V průběhu let jsem si postupně uvědomoval, co tato „bílá svatyně“, jak jí kdysi nazval ctihodný biskup Josef Hlouch, znamená a jaké poselství nám trvale přináší.
Vcházíme-li hlavním průčelím, vstoupíme pod jednou ze tří soch. Sv. Auracián, římský voják, křesťanský mučedník, svědek víry. A jeho odkaz –  za víru je třeba bojovat, v ní vytrvat a někdy i položit život. Sv. Mikuláš – to je připomínka sociálního učení církve, neustálé pomoci potřebným, praktického uplatňování lásky k bližnímu. Spočívá nejenom v udílení almužen tělesných, ale také, zejména v dnešní psychicky náročné a lidsky složité době, duševních. Je jistě velmi příhodné, že právě tento centrální vchod se stal „branou milosrdenství“. A konečně sv. Václav – memento křesťanské, církevní tradice našeho národa, naděje, ke které se pravidelně obracíme, protože v ní tkví skutečné a nezničitelné kořeny lidu naší země.
Proto bych rád ze srdce poděkoval otci biskupu Vlastimilovi, katedrální kapitule a děkanství u sv. Mikuláše, nejen za udělenou poctu, ale také za to, že tuto tradici ctí, stráží, naplňují a rozvíjejí. Důkazem je nakonec i slavení památky sv. Auraciána poprvé udělováním jeho medaile. A za to jim náleží upřímné Pán Bůh zaplať!