Letošní Kájovská pouť byla jubilejní hned dvakrát
O poutní neděli 12. října 2025 sloužil poutní mši svatou českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil, pomodlil se s věřícími růženec za mír, mariánské litanie a udělil jim svátostné požehnání. Fotografie najdete zde.
Po celonoční adoraci přivítali věřící poutní neděli ranními chvalami, růžencem a mší svatou, kterou slavil místní duchovní správce, českokrumlovský prelát P. Václav Pícha. Kájovská pouť byla letos jubilejní nejen proto, že je poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kájově jedním z osmi míst českobudějovické diecéze, kde lze v rámci Jubilejního roku získat plnomocné odpustky, ale i proto, že P. Pícha slavil o poutní neděli 12. října 2025 34. výročí svého kněžského svěcení. „Když mě otec biskup Antonín Liška vysvětil v den Kájovské pouti roku 1991 na kněze, nemohl jsem tušit, že se budu moci jednou starat o toto vznešené mariánské poutní místo,“ svěřil se jubilant.
Hlavní poutní mši svatou slavil českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil. Rozjímal nad vyslechnutým úryvkem z první kapitoly Lukášova evangelia o tom, jak Maria navštívila Alžbětu. Maria se od anděla Gabriela dozvěděla, že její příbuzná Alžběta počala, a s láskou za ní spěchá, aby jí pomohla. Tuší také tajemný vztah mezi Alžbětiným synem a Synem, kterého nosí ve svém lůně. Když se dostala do Ain Karin, malého městečka v judských horách vzdáleného sto čtyřicet kilometrů od Nazareta, vešla do Zachariášova domu a způsobila duchovní revoluci. Po jejím pozdravu se Jan Křtitel v lůně Alžběty radostně pohnul a zajásal. Byl posvěcen přítomností Ježíše Krista. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ (Lk 1,45)
Panna přišla sloužit a netouží po chvále. Ví, že mají pravdu, když ji prohlašují Matkou Mesiáše, Matkou Boží, ale také ví, že to všechno způsobil Pán, který shlédl na svou nepatrnou služebnici. „Ve chvalozpěvu Magnifikat, písni utkané Pannou Marií a inspirované Duchem svatým, se slovy Starého zákona vykresluje Mariina duše: ‚Aniž bych já cokoliv učinila,‘ řekne Maria, ‚Pán chtěl, aby se ve mně splnilo to, co oznámil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Má duše velebí Hospodina, ne že by moje duše byla výjimečná, ale proto, že ji Pán takovou učinil.‘ Magnifikat je zpěv o Božím milosrdenství, o Jeho velikosti a všemohoucnosti a zároveň se v něm zrcadlí pokora Panny Marie,“ vyjadřuje se o Mariině chvalozpěvu s láskou biskup Vlastimil.
V první části svého Magnifikat oslavuje Maria Boží milost, která vstoupila do jejího života a učinila ji Matkou Páně. Chválí Boha, děkuje Mu a vděčně se raduje. Zároveň si je však vědoma své zodpovědnosti vzhledem k dějinám spásy. Ve druhé části jako by se k ní přidalo celé společenství věřících, kteří oslavují sedm skutků, které Pán stále koná v dějinách lidstva: „Mocně zasáhl… rozptýlil pyšné… mocné sesadil z trůnu… ponížené povýšil… hladové nasytil dobrými věcmi… bohaté propustil s prázdnou… ujal se Izraele“. Pán dějin se zde přidává k těm nejposlednějším. „Boží plán je často skrytý pod pozemskou clonou lidských událostí, v nichž vítězí ‚pyšní, mocní a bohatí‘,“ říká biskup Kročil a pokračuje: „A přesto směřuje Jeho tajná síla k tomu, aby se nakonec projevila, aby ukázala, kdo jsou ti praví, Bohem vyvolení: jsou to ‚ti, kdo se Ho bojí‘, věrní Jeho slovu; ‚pokorní a hladoví‘. Je to ‚Izrael, Jeho služebník‘, Boží lid ‚chudý‘, čistý a prostého srdce, jako byla Maria.“
Českobudějovický biskup Vlastimil Kročil zakončil svou homilii výzvou formulovanou milánským biskupem sv. Ambrožem: „Ať je v každém z nás Mariina duše, aby velebila Pána, ať je v každém z nás i Mariin duch, aby dokázal jásat v Bohu! Amen.“
V brzkém odpoledni poutní neděle se biskup Kročil pomodlil s věřícími růženec za mír, jak k tomu vyzývá papež Lev XIV. zejména v růžencovém měsíci říjnu, mariánské litanie a udělil přítomným svátostné požehnání.
Panno Maria Kájovská, oroduj za nás!
Text a foto: Stanislava Vitoňová, Člověk a víra