Cesta čaje

Zvláštní radostí bylo setkání s Misionáři obláty, které v Čechách známe z plzeňské a budějovické diecéze.

„Naše Paní z Lanky oroduj za nás.“ V době druhé světové války zasvětil tehdejší arcibiskup města Colombo svou zemi Panně Marii, a ta zemi skutečně od jakéhokoli napadení ochránila. Tuto ochranu tady zvláštním způsobem cítíte na každém kroku. Přesto naše evropská výprava přijíždí do země, kde křesťané tvoří menšinu vedle dalších třech náboženství, tedy buddhismu, hinduismu a islámu. Nejvýmluvněji se vás tento fakt dotkne v Matale, kde lze chrámy všech čtyř vyznání navštívit na jedné hlavní ulici. Každé z nich můžeme nyní ze zkušenosti popsat, ale z našeho úhlu pohledu je zajímavý znak křesťanů zřetelný pro všechny obyvatele – to jsou ti, kdo pomáhají všem bez rozdílu. Toto vám řekne úředník na poště (a pošle vás sbírat děti na ulici, protože jste křesťan a na vás se může obrátit), i vedoucí dětského domova, když vám ukazuje dokumenty dětí.

Na ostrov směřují davy turistů z celého světa a jasným důvodem je krása této země. Na jednom prostoru najdete překrásné pláže u oceánu, hory s čajovými plantážemi, téměř divokou džungli ve vnitrozemí i historická města stará tisíciletí. A obraz britské kolonie vám připomene stařičký vlak projíždějící skrze celý ostrov, přes údolí nad klenutých mostech.

V rozhovorech nad prací Papežských misijních děl se dotýkáme reality běžného života zdejších obyvatel. Neocitáme se v zemi ohrožené bezprostředním ohrožením a tak má zdejší národní kancelář prostor na budování nejen struktury přímé pomoci – podporování projektů, kde má naše pomoc smysl, ale i práci ve formaci dětí a dospělých k vzájemné odpovědnosti. Některé dny máme pocit, že jsme nejen na vizitaci našich projektů, ale na neplánované konferenci o naší společné práci a velmi intenzivně se tady v terénu od sebe navzájem učíme. Několikrát navštěvujeme shromáždění dětí z Papežského misijního díla dětí, mluvíme s nimi o jejich setkáváních a radostech a starostech. Zdejší cíle jsou definovány velmi jasně: děti ve víře vzdělávat – učit je víru žít – víru šířit. Pohled na skupinky asi tisícovky dětí a jejich mladé ustarané animátory, aby vše dobře proběhlo, vás uklidní, že na světě je ještě něco v pořádku. Spolu s P. Wallnerem, OCist.z rakouské kanceláře si pojmenováváme viděné: tato církev kvete, roste a je plná života. V tom ji určitě chceme podpořit (i se od ní „nakazit“).

Další oblastí je ale reálná chudoba většiny obyvatel, která některé z nich nutí dokonce opouštět své děti a nechávat je alespoň u dveří dětských domovů. Nedokončený proces obnovy země po 30leté kmenové válce, ničivém tsunami, protože velké sumy peněz z celého světa zmizely neznámo kde. A tak ještě dnes můžete hned vedle překrásných pláží u oceánu potkat bídu, která vás nutí se stydět. A tu se opakuje naše hrdost na církev, jejíž jsme součástí – přes všechnu nedokonalost, kterou se někdy vyznačuje – poskytuje fungující síť, aby se pomoc dostávala tam, kde je potřeba. Její členové nečekají, až přijde pomoc od státu, až vše začne fungovat tak, jak má. Začínají sami, trpělivě a někdy velmi skrytě pracují mezi potřebnými.

Znak kvetoucí církve? Národní kněžský seminář naplněný 300 studenty? Znak živé církve? Charitní práce s opuštěnými dětmi v dětských domovech? Rády vám o tom budeme vyprávět, klidně i s popíjením srílanského čaje přímo ze zdejších plantáží, kterého máme v zavazadlech celkem téměř 5 kilogramů. Přidáme i pár slov o výrobě sloního papíru. Pro farnosti i školy připravujeme přednášky a vstupy do škol, v nichž chceme na obecném tématu cesty čaje do našeho ranního hrnečku představit co nejširší veřejnosti jak tuto krásnou zemi, tak misijní dílo církve.

(Autoři článku: Radek Gális a Hana Koukalova)

Více informací o naší pomoci na webu missio.cz a facebooku Papežských misijních děl. Požádat o přednášku ve farnosti nebo vstup do škol na téma Cesta čaje můžete na: missio.cb@gmail.com