Biskup Vlastimil Kročil sloužil děkovnou mši svatou za svobodu

V pondělí 17. listopadu 2025, v den 36. výročí „sametové revoluce“ sloužil českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil v kostele sv. Tomáše na pražské Malé Straně – u bratří augustiniánů – mši svatou na poděkování Bohu a sv. Anežce České za znovu nabytou svobodu v naší zemi. Přivítal na ní představitele obou komor Parlamentu České republiky, zástupce místní správy, spolubratry v kněžské a jáhenské službě, řeholníky a řeholnice i všechny přítomné bratry a sestry a dodal, že si jistě všichni uvědomujeme, že svoboda není samozřejmost, nýbrž je darem.

„Naše mysl se vrací k událostem roku 1989 a každému pamětníkovi vyvstává v paměti celá řada vzpomínek. Pokud bych měl mluvit sám za sebe, vybavuje se mi coby studentovi na Lateránské univerzitě v Římě atmosféra radosti a očekávání, atmosféra silná tak, že by se dala krájet. V pondělí 13. listopadu 1989 slavil slovenský kardinál Jozef Tomko v římské bazilice sv. Pavla za hradbami děkovnou mši svatou za svatořečení Anežky České a pronesl při ní prorocká slova, že už to nebude dlouho trvat a naše země bude svobodná,“ vzpomíná biskup Kročil a dodává: „A skutečně se nám dostalo svobody, za niž můžeme a máme být vděčni svaté Anežce! I když si to někteří neradi připouštějí, byla to právě ona, kdo sehrál důležitou úlohu v listopadových dnech toho roku. Tak to často připomínal i zesnulý kardinál Dominik Duka, s nímž jsme se v sobotu rozloučili. Svou statečností a odvahou vždy ukazoval, co to znamená stát na stráži hodnot evangelia. Kolik jen lidí i z řad politiků mluví o demokracii, svobodě, o křesťanských hodnotách, ale bohužel mnohdy zapomínají, že tyto hodnoty je především třeba žít!“

Biskup Vlastimil dále rozjímal o daru svobody, který nebyl po listopadu 1989 vždy správně pochopen. Svoboda neznamená, že si člověk může dělat, co chce. Jako křesťané máme před očima varovný příběh ze začátku Bible, kdy první lidé v touze „být jako bohové“ přestoupili jediný Boží příkaz a následek jejich hříchu nás provází celými dějinami. „I dnes zní ďáblova nabídka ‚budete jako bohové‘ mnohým uším sladce a lákavě a tomuto pokušení jsou vystaveni nejen politici a státníci, nejen profesoři vědeckých laboratoří či mediální hvězdy. Jsme mu vystaveni i my, kdo máme bezvýhradně sloužit Kristu a jeho Církvi, a každý člověk bez rozdílu. Podlehnout takovému pokušení znamená způsobit to nejhorší ve všech oblastech života a vlastně i světa, v němž žijeme,“ varuje biskup Kročil a uvádí příklady bezostyšného dobývání přírodních zdrojů a ničení životního prostředí či vědecké pokusy vyšlechtit jakéhosi „dokonalého člověka“.

Biskup Vlastimil adresoval otázky: „Kam kráčíš? Jakým směrem se ubíráš? Proč zneužíváš daru svobody?“ nejen naší zemi, ale celé kdysi křesťanské Evropě a podotkl, že společnost spoléhající jen sama na sebe je až příliš slabá a není životaschopná. Do protikladu postavil křesťanskou cestu pokory a prostoty s pravidly a předpisy, které nesvazují, nýbrž umožňují žít v pravé svobodě a svobodně kráčet k její plnosti. Příkladem této cesty pravé svobody v Kristu je svatá Anežka Přemyslovna, jež se ve svobodě Kristově rozhodla pro Krista a do povědomí našeho národa se zapsala především svými skutky milosrdenství, kdy v období hladu a epidemií pečovala o ty nejposlednější s neutuchající horlivostí a láskou. Jak uvádí kronikáři: „Pro utrpení druhého měla vždy soucitný pohled, pro radost bližního sdílený úsměv.“ Modlitbou i svými skutky pomáhala všem, kteří ji prosili o pomoc. 

„Bratři a sestry, milí přátelé, život svaté Anežky, která kráčela cestou svobodného a pokorného souhlasu s Boží vůlí, je nejen cestou k obnovení přirozeného řádu ve světě a stvoření, ale je i cestou jednotlivce ke štěstí v pravé svobodě. Je cestou ke štěstí, které tento svět nemůže dát, neboť toto štěstí souvisí s vyrovnaností, vnitřní krásou, harmonií a pokojem vyvěrajícím z Boha“, končí svou homilii biskup Kročil. „Vyprošujme si od Toho, který nás všechny převyšuje, který je Absolutním a Nejvyšším, potřebnou milost k správnému rozhodování, ale i vytrvalost na cestě pravé svobody! To vše i na přímluvu naší světice, k níž se obracíme slovy: Svatá Anežko Česká, oroduj za nás! Amen.“

Po mši svaté následoval průvod k památníku 17. listopadu na Národní třídě, kde přítomní uctili památku tohoto významného dne.

Text: Stanislava Vitoňová, foto: televizní přenos TV Noe