5 let od smrti Mons. Jiřího PAĎOURA, OFMCap.

Dnes si připomínáme památku dvanáctého sídelního biskupa českobudějovického, Mons. Jiřího PAĎOURA, OFMCap. Po krátké nemoci zemřel v hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích v pátek 11. prosince 2015, zaopatřen svatými svátostmi. Jeho pohřeb se konal za účasti kardinálů M. Vlka a D. Duky, českých a moravských biskupů a stovek smutečních hostů v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše 19. prosince 2015. Otec Jiří odpočívá v biskupské hrobce na Městském hřbitově sv. Otýlie v Českých Budějovicích. Fotografie z posledního rozloučení najdete ZDE.

Vzpomínka světícího biskupa Pavla Posáda na Otce biskupa Jiřího Paďoura:

Dnes vzpomínáme s vděčností na Otce biskupa Jiřího Paďoura, když si připomínáme 5. výročí jeho odchodu na věčnost.

S Otcem biskupem Jiřím jsme se znali od roku 1972, kdy jsem jako bohoslovec 1. ročníku přišel do Litoměřic a Jiří byl – tehdy v třetím ročníku – naším prefektem. Po studiích a vysvěcení jsme se viděli jen málo, protože jsme pracovali na opačných koncích republiky.

Náš intenzivní vztah začal v roce 2008, kdy mne papež Benedikt XVI. jmenoval pomocným biskupem v Českých Budějovicích. Prožil jsem s biskupem Jiřím plných sedm let, kdy jsme žili v jednom domě a každodenně jsme spolupracovali na jednom díle. Jistě těchto sedm let nelze popsat v jedné krátké vzpomínce. Náš vztah se postupně prohluboval, až dorostl do velké intenzity v posledních týdnech a dnech, kdy jsem mohl být s Otcem biskupem spojen nejenom v životě, ale také v jeho nemoci, utrpení až v jeho umírání. Dostal jsem velikou milost, že jsem byl s ním u jeho lůžka v prachatickém hospici při jeho poslední hodině a jeho posledním vydechnutí a odchodu na věčnost.

Tímto mu chci ještě i dnes poděkovat za společně strávená léta a chci mu vyprošovat pokojné odpočinutí a blízkost před Boží Tváří.

+ biskup Pavel Posád

Životopis Mons. Jiřího PAĎOURA

Narodil se 4. dubna 1943 ve Vraclavi na Ústeckoorlicku. Po maturitě na jedenáctiletce nemohl pro třídní původ studovat vysokou školu, proto se vyučil mechanikem počítacích strojů a poté studoval herectví na Divadelní akademii múzických umění v Praze. V letech 1963-67 působil v Divadle Na zábradlí a 1969-70 v Divadle Za branou.

V roce 1970 začal studovat na Bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Kněžské svěcení mu bylo uděleno 21. 6. 1975 v Praze, poté do r. 1977 působil v duchovní správě v Mariánských Lázních a v okolních farnostech. V roce 1977 mu byl odňat státní souhlas k výkonu kněžské služby. V letech 1978-79 byl neoficiálním sekretářem pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška, ale po odmítnutí spolupráce se Státní bezpečností musel ze sekretariátu odejít. V následujících letech pracoval v civilních povoláních jako topič, uklízeč apod. a tajně působil jako kněz. Od 1986, kdy mu byl vrácen státní souhlas, do r. 1992 působil v duchovní správě v Praze a okolí.

Roku 1978 vstoupil tajně do kapucínského řádu, r. 1983 složil věčné řeholní sliby. Po revoluci 1989 byl v r. 1991 zvolen provinciálem obnovené Českomoravské provincie kapucínského řádu a znovu zvolen v roce 1994.

3. 12. 1996 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován pražským pomocným biskupem a titulárním biskupem ausuccurénským. Biskupské svěcení přijal 11. 1. 1997 z rukou pražského arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka ve svatovítské katedrále v Praze. Jeho heslem bylo „Dominus Deus magnus est“. 23. 2. 2001 byl jmenován biskupem – koadjutorem českobudějovické diecéze. 25. 9. 2002 se stal dvanáctým sídelním biskupem českobudějovickým.

V České biskupské konferenci působil jako delegát pro pastoraci mládeže a pro zasvěcený život. S ohledem na svůj zdravotní stav nabídl v říjnu 2013 do rukou Svatého otce Františka rezignaci na svůj úřad. Ten ji dne 1. 3. 2014 přijal. Zbytek života pak trávil v českobudějovické biskupské rezidenci.