Zemřel kardinál Dominik Duka

Se zesnulým se bude možno osobně rozloučit v kostele Všech svatých ve čtvrtek 13. a pátek 14. listopadu od 12.00 do 18.00. I při této příležitosti bude možno podepsat kondolenční knihu. Zesnulý bude v očekávání Vzkříšení mrtvých uložen v hrobce arcibiskupů v kapli sv. Víta ve svatovítské katedrále.

Foto: cirkev.cz

Arcibiskupství pražské ještě jednou děkuje Ústřední vojenské nemocnici v Praze za mimořádnou péči, kterou kardinálu Dukovi do poslední chvíle věnovala. 

Níže přinášíme stručný přehled života 36. arcibiskupa pražského a 24. primase českého Dominika kardinála Duky.

Život Dominika kardinála Duky

Dominik Duka (rodným jménem Jaroslav Václav Duka) se narodil 26. dubna roku 1943 v Hradci Králové otci Františku Dukovi a matce Anežce Dukové. František Duka se za 2. světové války účastnil zahraničního odboje a v roce 1944 jako člen vládního vojska odešel do Anglie, kde do konce války bojoval v Československé zahraniční armádě. V 50. letech byl spolu s důstojníky západní fronty vězněn. Po revoluci byl plně rehabilitován.

Jaroslav své první roky prožil s rodiči v Hradci Králové, kde studoval na Gymnáziu J. K. Tyla. Další studium mu bylo z kádrových důvodů znemožněno. Po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby v Trnavě mohl roku 1965 začít studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.

5. ledna 1968 vstoupil tajně do dominikánského řádu a přijal řádové jméno Dominik. 6. ledna 1969 složil časné sliby. 22. června 1970 přijal kněžské svěcení z rukou kardinála Štěpána Trochty a pět let působil v duchovní správě pražské arcidiecéze.

Roku 1975 mu byl odebrán státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.

Poté pracoval patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu.

Od roku 1975 do roku 1986 byl vikářem provinciála a současně v letech 1976–1981 magistrem kleriků.

V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě.

V roce 1981 byl odsouzen za „maření státního dozoru nad církvemi“, za což byl patnáct měsíců vězněn v Plzni-Borech.

Po propuštění z vězení pracoval do roku 1989 ve Škodě Plzeň jako rýsovač. Roku 1988 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Úřad vykonával 12 let.

Život ve svobodě

Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával také úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených. Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible-vytvářeného od roku 1980-, a členem týmu překladatelů.

Podílel se výrazně jako šéfredaktor na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu-Revue Salve.

Biskupská služba

6. června 1998 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován 24. sídelním biskupem královéhradeckým a 26. září 1998 přijal biskupské svěcení z rukou arcibiskupa Karla Otčenáška v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové. Tuto funkci pak zastával až do roku 2010.

V Hradci Králové dokončil proces opravy nového Adalbertina a pozvedl rodiště sv. Vojtěch v Libici nad Cidlinou, kde nechal vybudovat nové sousoší sv. Vojtěcha a sv. Radima, i nový oltář. V době, kdy byl královéhradeckým biskupem, bylo opraveno rovněž poutní místo Luže.  

Svatým otcem Janem Pavlem II. byl 6. listopadu 2004 jmenován i apoštolským administrátorem diecéze litoměřické. Úřad zastával do roku 2008.

Arcibiskup a kardinál

V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal 10. dubna 2010 po své intronizaci v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI., že arcibiskupa Duku ustanoví v blízké budoucnosti kardinálem. Oficiální ustanovení bylo následně provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.

Během jeho působení na svatovojtěšském stolci se uskutečnilo majetkové narovnání státu s církvemi a byl ukončen soudní spor o katedrálu sv. Víta. Dominik Duka ji následně vybavil novým presbytářem, novým osvětlením a systémem katedrálních zvonů.

Zajistil též celkovou rekonstrukci poutních míst ve Staré Boleslavi a na Svaté Hoře u Příbrami. V době, kdy zastával úřad pražského arcibiskupa, rovněž vzniklo nové Komunitní centrum na pražském Barrandově a bylo zahájeno dílo v Žirči-charitní dílo, které pomáhá lidem s roztroušenou sklerózou.

Po celou dobu se kardinál Dominik Duka angažoval i v budování dobrých vztahů s ozbrojenými složkami a usiloval o budování duchovní péče v těchto složkách. Pravidelně navštěvoval věznice a setkával se s lidmi bez domova.      

Rezignace

Ve čtvrtek 26. dubna 2018, v den svých 75. narozenin, odevzdal, dle předpisů Kodexu církevního práva, kardinál Dominik Duka papeži Františkovi dopis, ve kterém rezignoval na post pražského arcibiskupa. Papež František jeho rezignaci přijal a zároveň Duku vyzval, aby úřad konal dále, dokud nebude stanoveno jinak. Jeho nástupcem v roce 2022 jmenoval papež František Jana Graubnera, v tu dobu arcibiskupa olomouckého.

Ocenění

Kardinál Duka byl držitelem mnoha vyznamenání. Obdržel mezi jinými Řád Bílého Lva za „zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky“ či francouzský Řád čestné legie. Byl držitelem i nejstaršího a nejvyššího polského státního vyznamenání Řádu bílé orlice.   

Kardinál Dominik Duka se ve svém působení opakovaně zajímal o otázky lidských práv a svobody ve světě. Ve svých prohlášeních a kázáních často připomínal, že důstojnost člověka je nedělitelná a musí být chráněna bez ohledu na náboženství, původ či politické přesvědčení. Zasazoval se zejména o svobodu vyznání a upozorňoval na pronásledování křesťanů v různých částech světa. Vystupoval také proti totalitním ideologiím a připomínal, že obrana lidských práv patří k základním úkolům církve i demokratické společnosti. Během celé své biskupské služby se zabýval česko-vatikánskou smlouvou.

Motto kardinála Dominika Duky bylo „In Spiritu Veritatis“ neboli „V duchu pravdy“.

Text: Arcibiskupství pražské