Ze sbírek biskupství na Pražský hrad
Kopie sochy Madony Třeboňské a socha Madony z Nezamyslic. Artefakty ze sbírek českobudějovické diecéze spoluutváří na Pražském hradě obraz doby konce 14. století.
Detail Madony z Nezamyslic; snímky BCB
„Obě díla datujeme do období pozdně gotického slohu a konce vlády krále Václava IV, což může pomoci ilustrovat toto dějinnou epochu,“ uvedl David Říha, dokumentátor českobudějovického biskupství.
Pro výstavu chtěli organizátoři zapůjčit originály. „Vzhledem k tomu, že jde o sochy z opuku, je náročný už samotný jejich převoz. Na druhou stranu, díky záměru Pražského hradu tato díla vystavit, se také podařilo odstranit znečištění a zpevnit poškozené druhotné polychromie na soše Madony z Nezamyslic,“ vysvětlil restaurátor biskupství Josef Michalíček.
Panna Maria s Ježíškem z Nezamyslic
Socha Panny Marie s Ježíškem, kostel sv. Jiljí v Třeboni
Anonym po roce 1420; 160 cm vysoká polychromovaná, zlacená a stříbřená dřevořezba představuje Pannu Marii držící levou rukou nahého Ježíška vysoko na svém boku. Ježíšek má v levé ruce jablko, pravou se vztahuje k žezlu, které zřejmě původně držela Panna Marie v pravé ruce. Madona je oblečena do modrého roucha a zlatého pláště sepjatého na prsou sponou, přes vlasy jí splývá stříbrný závoj. Panna Marie stojí na nepravidelném, tmavě zeleném podstavci, špička její pravé boty vykukuje zpod modrého šatu. Dřevořezba Panny Marie s Ježíškem z Nezamyslic je plně plastická socha a ze zadní strany je vyhloubena.
Dřevořezba byla lokalizována v severní stěně chóru (původně asi v nástavci hlavního oltáře) kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích.
Panna Marie s Ježíškem
Kolem roku 1400; gotická opuková socha Panny Marie s Ježíškem z klášterního kostela sv. Jiljí v Třeboni. Vznikla jako dílo krásného slohu. Je připisována okruhu Mistra Krumlovské madony a představuje fázi, kdy je sloh již za vrcholem. V její kompozici se mísí vliv Madony z Krumlova a Madony z Vratislavi. Na třeboňské soše je zřejmé omezení prostoru, ztuhnutí a linearizace forem. Restaurace a odstranění barevných nánosů v 70. letech odkrylo jemnou modelaci sochy.
Český a římský král Václav IV.: Gotické umění krásného slohu kolem roku 1400
Busta krále Václava IV. ze severního sedile chrámu Matky Boží před Týnem na Starém Městě Pražském; Snímek: Jan Gloc 2019; zdroj: Pražský hrad
16. 8. – 3. 11. 2019 Pražský hrad – Císařská konírna, Pražský hrad – II. nádvoří, Praha 1 – Hradčany, 119 08
Výstava u příležitosti 600. výročí úmrtí českého a římského krále Václava IV. (1361–1419) chce připomenout osobnost panovníka a jeho dvůr na Pražském hradě v zrcadle gotického umění nazývaného krásný sloh, s důrazem na stylovou proměnu okolo roku 1400. Současně přiblíží období spojené s Janem Husem (1369–1415) a proměnami společnosti, vedoucími k husitským válkám.
Díky zapůjčení originálních předmětů (listin, pečetí, soch, obrazů, architektonických prvků a umělecko-řemeslných výrobků jakými jsou monstrance, sklomalby, keramika, mince nebo původní textilie) výstava vykouzlí barvitý obraz gotického umění. Návštěvníci uvidí mapy s vyznačením míst spojených se životem Václava IV. Zaujmou též chronologické přehledy životních osudů Václava IV. a jeho dvou manželek (Johanny a Žofie Bavorské). Základní témata budou věnována architektuře, sochařství, nástěnné a knižní malbě a užitému umění.
(Autor článku: Miroslav Bína)