Vánoční rozhovor Mons. Vlastimila Kročila s redaktorkou Eliškou Piskačovou

Štědrým dnem končí většinou ten současný předvánoční stres. Ten je spojený s nakupováním dárků. Jsou vánoční dárky tradiční, nebo se k tomuto období přidaly dodatečně?

Předně bych řekl, že stres by neměl být v žádném případě charakteristickým rysem předvánočního období, kterému přesněji říkáme advent. V křesťanském pojetí tento čas je chápán jako období přípravy na Vánoce, což rozhodně není jen o nakupování dárků. Vánoce, jsou pro nás křesťany velmi důležité svátky, protože si připomínáme narození Ježíše Krista, který přišel na tento svět, aby člověku v kterékoliv době a jakéhokoliv postavení, podal svou pomocnou ruku, aby ho zachránil – proto také říkáme, že je náš Spasitel.

Když je člověk mladý a plný síly, většinou spoléhá sám na sebe a nepřemýšlí příliš o tom, že je tady někdo, u koho lze hledat oporu a posilu. Většinou až později s přibývajícími léty přicházejí v životě situace, kdy se nutně mění pohled na život. Člověk poznává, že ani v těch nejhorších situacích života nemusí být sám, ale že může mít někoho, kdo je mu velmi blízký, ba dokonce tak blízký, že ho má ve svém srdci jako živoucí sílu. I ty vánoce jsou tedy především o tom, že si připomínáme narození Ježíše Krista, který miluje i mne, který pomáhá i mně. A protože jeho narození bylo pro celý svět velkým obdarováním, projevujeme si s našimi blízkými tuto skutečnost právě tím, že si dáváme dárky, přičemž i to je jen určitý výraz mnohem hlubší skutečnosti – máme být darem jeden druhému, tedy vzájemně se sdílet, mít se rádi. O tom je celý život Ježíše Krista a jeho poselství, tedy jeho radostná zvěst nebo chcete-li evangelium.

Jaký je vlastně Váš Štědrý den, jaké bohoslužby v tento den sloužíte, určitě to není jen ta půlnoční. Jaký je „církevní“ štědrý den.

Je dobrou tradicí, že o Štědrém dni skutečně myslíme na druhé. Tak se to snažím činit i já, takže obyčejně navštěvuji naše staré kněze, kteří jsou v charitním domově a už nejsou v aktivní službě ve farnostech. Rád s nimi zavzpomínám na to, jak kdysi oni prožívali vánoce ve svém mládí a později jako kněží ve svých farnostech. Tento den je ale vhodný i k tomu, abych navštívil i místo posledního odpočinku mých předchůdců. Myslím, že bychom ani o vánocích neměli zapomenout na naše hřbitovy, které jsou místem posledního odpočinku těch, kterým vděčíme buď přímo za život či za mnohá další dobrodiní, která nám prokazovali za svého života. A nakonec je také potřeba věnovat určitý čas přípravě na půlnoční bohoslužbu, na níž přichází nejen pravidelní účastníci bohoslužeb, ale i další sympatizující, hledající apod. Považuji za důležité, aby to, co je základním sdělením půlnoční liturgie, bylo srozumitelné a jasné pro všechny a tudíž, aby se cítili při bohoslužbě dobře, jako doma v rodině.

Následné koledování ještě stále na vesnicích probíhá, dříve se ale koledovalo proto, že chudí lidé opravdu neměli co do úst?

Jistěže v minulosti byli koledníci, kteří chodili o vánocích dům od domu a zpívali koledy. Byla bída, jakou si dnes ani nedokážeme dost dobře představit. Doba, ve které žijeme je docela odlišná. Určitě ani dnes nežijí všichni v přepychu a bohatství, ale sociální zajištění je takové, že nemusí nikdo umírat hlady, tak jak to bylo v minulosti. To by nás ovšem mělo vést k tomu, abychom neviděli jen sami sebe, ale abychom byli také schopni dohlédnout i za hranice naší společnosti, abychom dokázali dohlédnout i do těch končin světa, kde lidé strádají a žijí v bídě; lidé, jejichž hlas mezi námi a v naší zemi reprezentují třeba i koledníci při tradiční Tříkrálové sbírce.

Tříkrálová sbírka je ale Vaší největší sbírkou, komu konkrétně vybrané peníze pomáhají.

Bude to již 20 let, co se uskutečňuje tato sbírka, jejíž výtěžek je určen na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším jinak sociálně potřebným skupinám lidí v regionech. Nezapomíná se i na projekty v zahraničí. Myslím, že je na místě v tuto chvíli poděkovat všem lidem dobré vůle, kteří přispějí do této sbírky. Když si uvědomím, jak velkoryse se na ní lidé podílí, pak to vnímám jako dobré a velké znamení. Je to totiž velmi konkrétní projev toho, že jsou kolem nás stále dobří a obětaví lidé se smyslem pro empatii a ochotu druhým pomáhat až je to překvapující. Někdy si říkám, že je škoda, jak málo se o tom mluví. Dokud jsou ale mezi námi právě takoví lidé, pak to s naší společností není tak zlé jak se někdy s oblibou říká. Díky za to!

A nakonec bych rád vyjádřil i své přání, aby tato vánoční radost, kterou právě prožíváme, prostoupila nejen tyto poslední dny roku, ale i ty další dny roku 2020. Přeji všem lidem, aby se nebáli otevřít svá srdce pro onu zcela jedinečnou vnitřní sílu od toho, jehož narození si připomínáme a oslavujeme. Kéž v Betlémě narozený Ježíš – to věčné Slovo, které se stalo tělem – je i světlem, které bude zářit v srdcích nás všech, v našich domovech i našich rodinách.