Třicátý jindřichohradecký probošt se ujme služby

Instalace proběhne v rámci prvních nešpor ze Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie v 18.00 hodin v proboštském kostele v Jindřichově Hradci.

Průvodce slavnostní liturgií nešpor

Jmenování nového probošta provedl biskup na základě buly papeže Urbana VIII. ze dne 18. 8. 1625, kterou Jindřichohradeckou římskokatolickou farnost povýšil na probošství a ve znění kánonů církevního práva.

„Ve smyslu znění buly papeže Urbana VIII. ze dne 18. 8. 1625, buly papeže Inocence XII. ze dne 23. 11. 1691 a kanonického práva jmenuji a ustanovuji R. D. Mgr. Ivo Prokopa s účinností od 14. srpna 2019 proboštem Římskokatolické farnosti – proboštství Jindřichův Hradec, ve vikariátu Jindřichův Hradec,“ píše biskup Vlastimil Kročil v dekretu, kterým Ivo Prokopa pověřuje úřadem.

Z ustanovení vyplývá, že od uvedeného data je nositelem příslušné církevní jurisdikce a řádným statutárním zástupcem právnické osoby Římskokatolické farnosti – proboštství Jindřichův Hradec. Je oprávněn nosit černou kleriku s fialovým lemováním a pelegrinou, fialovým cingulem, fialovou mozetou a fialovým biretem. Dále je oprávněn užívat proboštského náprsního kříže a prstenu.

„Instalaci jindřichohradeckého probošta stanovuji na První nešpory ze Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, dne 14. srpna 2019 v proboštském kostele v Jindřichově Hradci,“ uvádí k termínu a místu uvedení Ivo Prokopa do úřadu biskup Vlastimil Kročil.

Jindřichohradecké proboštství

Jindřichohradeckou farnost povýšil papež Urban VIII. 18. srpna 1625 na infulované* proboštství a zdejším farářům propůjčil titul probošta a právo užívat pontifikálie**.

„…farní kostel …povyšujeme podle této listiny na věky na proboštství a to tak, že současný duchovní správce jmenovaného kostela, a každý další duchovní správce, na věčné budoucí časy má být nazýván proboštem. Ustanovujeme a mocí této listiny udělujeme a propůjčujeme dovolení a právo, aby probošt tohoto kostela z apoštolské autority v tomto proboštském chrámu svobodně a právoplatně mohl užívat při jakékoliv slavnostní mši a jiných bohoslužbách biskupskou mitru, prsten a berlu, aniž by potřeboval svolení kohokoliv. Dále mu propůjčujeme právo, aby mohl po takovéto mši nebo bohoslužbách udílet přítomným věřícím s těmito odznaky slavnostní požehnání…“

Toto vyznamenání, zdůrazňující duchovní i světský význam města a povzbuzující farníky i duchovní správce k věrnosti církvi, posléze potvrdili a rozšířili papežové Alexandr VIII. (27. září 1689) a Inocenc XII. (28. listopadu 1691). Společně s českokrumlovskou prelaturou*** jde o jednu z nejstarších institucí tohoto typu v Čechách. Mnozí ze zdejších proboštů byli významnými osobnostmi nejen náboženského, ale i kulturního života s přesahem do středoevropského prostoru.

Posledním jindřichohradeckým proboštem byl Václav Habart 1995 – 2012. Aktuálně farnost mimořádně spravuje okrskový vikář Ivo Prokop. „Jsem velmi potěšen, že Jindřichův Hradec bude mít zase probošta, tak jak tomu bývalo už od roku 1625 a jak jsou na to Hradečáci zvyklí. Skončí tak sedm let trvající provizorní správa farnosti administrátory a farnost opět dostane faráře, v souladu s církevním právem“, říká ke svému jmenování Ivo Prokop, který službu vnímá jako velký závazek.

„Téměř čtyři sta let starý čestný titul proboštství, kterým papež vyznamenal jindřichohradeckou farnost, nám připomíná duchovní i světský význam města. Je nejen cenným historickým dědictvím, ale i velkým povzbuzením a současně úkolem, abychom tuto farnost nadále udržovali opravdu živou, s důstojnou a krásnou liturgií, dobrými vzájemnými vztahy, s účinnou charitou užitečnou pro okolí i vzděláváním ve víře. Snažilo se o to všech dosavadních 29 jindřichohradeckých proboštů, vesměs velkých osobností, z nichž P. Habarta a jeho skvělé působení máme dosud v dobré paměti. Budu se o to s Boží pomocí a ve spolupráci s farníky snažit i já,“ dodává Ivo Prokop.

Význam farnosti v minulosti posílil katolickou víru

Již v dobách husitských válek pronikly do města a jeho okolí reformní náboženské názory spočívající v nutnosti přijímat Nejsvětější svátost oltářní pod obojí způsobou. Tradiční a bezkonfliktní soužití obyvatelstva se změnilo s příchodem myšlenek německé reformace a jejich duchovních do města, zprvu do kostela Nejsvětější Trojice. Jindřichův Hradec se tak stal multikonfesním městem s katolickou vrchností, katolickou duchovní správou, ale s většinovým nekatolickým obyvatelstvem. Poslední pánové z Hradce se marně snažili o posílení katolíků, i když na pomoc povolali v roce 1475 františkány a v roce 1594 jezuitský řád.

Tento stav byl ukončen 8. 11. 1620 bitvou na Bílé Hoře u Prahy, ve které protestantské stavovské vojsko bylo poraženo katolickou císařskou armádou. Za pomoci vrchnostenských úředníků, jezuitů, františkánů a farního duchovenstva a byla zahájena snaha o rekatolizaci celého panství, především však sídelního města Jindřichova Hradce. Díky užšímu kontaktu „vladaře domu Hradeckého“, pana Viléma Slavaty se Svatým stolcem, bylo vymyšleno něco v té době zcela ojedinělého a nevídaného –  jindřichohradecké infulované proboštství, tehdy jedna z významných farností pražské arcidiecéze. Na přímluvu a žádost pana Viléma Slavaty udělil 18. 8. 1625 papež Urban VIII. jindřichohradecké farnosti privilegium, které stvrdil písemně.

P. Ivo Prokop se ujme služby jindřichohradeckého probošta; snímek: ŘKF J. Hradec

Povýšení fary na proboštství skutečně posílilo katolickou víru. Jak dle archivních dokumentů píše archivář P. František Teplý, „povýšení fary na proboštství působilo blahodárně na náboženské poměry, neboť lid mnohem pilněji navštěvoval proboštský chrám Páně, poněvadž mu služby Boží v pontifikáliích byly věcí nevídanou a od nepamětných dob nebylo tolik přijímajících svaté svátosti jako tehdy…“

Na základě apoštolského listu papeže Pavla VI. z 21. 6. 1968 došlo k odejmutí privilegia používat mitru a berlu všem duchovním, kteří nemají biskupské svěcení nebo opatskou benedikci. Vztahuje se to také na jindřichohradeckého probošta, který tak přišel o právo celebrovat pontifikální bohoslužby, i dalších tři farností – proboštství v českých a moravských diecézích (Mělník, Poděbrady a Litomyšl).

*Infule (latinsky infula) mitra – ceremoniální a kultická pokrývka hlavy užívaná římskokatolickými hodnostáři, od hodnosti probošta a opata po papeže.

**Pontifikálie – insignie biskupů včetně papeže (prsten, mitra, berla, pektorál – náprsní kříž) a také některých dalších význačných hodnostářů (proboštů, prelátů apod.). Od roku 1968 bylo papežem Pavlem VI. proboštům odejmuto právo používat mitru a berlu.

***Prelatura – úřad preláta nebo území, na němž má vymezenou působnost (u diecézního biskupa je jeho prelaturou diecéze).

(Autoři článku: Miroslav Bína, Karel Bajer)