Slavnost Povýšení svatého kříže v Římově
V místě, kde se snoubí mariánská úcta s úctou ke kříži, kde ambity s obrazy ze života Panny Marie obepínají loretánskou kapli a několikakilometrová pašijová cesta linoucí se římovskou krajinou dává poznat velikost výkupného utrpení Pána Ježíše a tíhu Jeho kříže, kde nad zobrazenými dějinami spásy rozprostírá své perutě Duch svatý uctívaný v kostele Jemu zasvěceném, konala se v neděli 14. září 2025 poutní slavnost ke cti Povýšení svatého kříže. Fotografie najdete zde a zde.
Foto: S. Vitoňová, ČaV
„Za tento svátek Povýšení svatého kříže vděčíme matce císaře Konstantina svaté Heleně. Ona pozorně četla evangelia a hledala kříž Pána Ježíše a její úsilí bylo odměněno. Nechala v Jeruzalémě na místě ukřižování vystavět nádherný chrám, kde byla převzácná relikvie uložena. Tento chrám byl posvěcen 13. září 335 a den nato byl Svatý kříž vystaven k veřejné úctě. Dnes je tomu přesně 1690 let,“ shrnul historii svátku Povýšení svatého kříže českokrumlovský prelát Václav Pícha.
Poutní slavnost sestávala ze dvou liturgií – jedné podle misálu z roku 1962, kterou slavil P. John Berg, generální představený Kněžského bratrstva sv. Petra, a druhé podle misálu z roku 1970, kterou sloužil Prel. Mgr. Václav Pícha, JC. D., vikář českokrumlovský a prelát českokrumlovský. Ve své homilii řekl: „Proč jsme dnes zde na pouti? Abychom při Nejsvětější oběti mše svaté děkovali za své vykoupení, protože Pán Ježíš svou bolestnou smrtí na kříži zachránil svět. Chceme si vyprošovat sílu a odhodlání k tomu, abychom se dokázali zapřít, brát na sebe každodenně svůj kříž a následovat Pána. I na cestě kříže.
Foto: S. Vitoňová, ČaV
Bůh nám k posílení víry a prohloubení vztahu k Němu dává potřebné prostředky: především Eucharistii, dále posvátná místa, jako je třeba Římov, a relikvie. Z celého Svatého kříže se dodnes zachovaly jen malé částečky, které se dostaly do různých koutů světa, ale jeho ovoce přetrvává dál a bude působit až do konce světa. A my se radujeme, že nás Pán Ježíš na kříži zachránil. Dnešní svátek tedy není plný smutku jako na Velký pátek, nýbrž je to naopak radostné vyznání, že právě křížem jsme byli zachráněni.
Když vzhlédneme ke kříži, musíme si uvědomit, že platí slova Kristova: Tak Bůh miloval svět, že poslal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl v Něm život věčný. (J 3,16) Jako byl za Mojžíše na poušti po hadím uštknutí uzdraven a zachráněn každý, kdo s vírou vzhlédl ke kůlu s měděným hadem, tak bude před věčnou smrtí zachráněn každý, kdo s vírou a pokáním pohlédne na Krista na kříži a přijme Ho za svého Pána.
Právě dnes si více než kdy jindy uvědomujeme, že i my neseme své osobní kříže, že náš život není procházka růžovým sadem a že sebezápor, oběť i utrpení jsou nedílnou součástí našeho života. Ale záleží na tom, jak se ke svému kříži postavíme. Buď ho přijmeme a budeme ochotni ho nést, nebo se mu budeme snažit vyhnout. My často reptáme a fňukáme, když na nás dolehne něco těžkého, ale Pán Ježíš a Panna Maria nám ukazují jinou, správnou cestu: Přijmout kříž od Pána Boha, být aktivní a chtít ho skutečně nést. A zároveň si být vědomi, že nás v tom Pán Bůh nenechá samotné a bude nás podpírat.
Foto: S. Vitoňová, ČaV
Křesťanský postoj vůči kříži má být proniknut vírou, že naše ochotná oběť a vytrvalé nesení kříže přinese velký užitek. Odčiňujeme tím své vlastní hříchy a vytváříme nové hodnoty, které se někde projeví, třeba tím, že se někdo v naší rodině obrátí, uzdraví, nebo se někde na světě něco zlepší. Každá naše oběť spojená s vírou a ochotou přinese užitek a posílí nás ve víře. Neutíkejme zbaběle od kříže. Uchopme ho a s vytrvalostí ho nesme, i když je kolikrát těžký a máme pocit, že je nesnesitelný.
Kéž je nám vzorem v nesení kříže Panna Maria. Ta právě pod křížem přijala nové a veliké poslání: stát se také naší Matkou, posilovat nás v našich bolestech a přimlouvat se za nás. Maria vidí naše trápení, chápe nás a dokáže se vcítit do našich bolestí. Ctěme Matkou Bolestnou a spolehněme se na ni, ona nás nikdy neopustí. Dnešní svátek nás vybízí, abychom se nebáli svého životního kříže. On je naší cestou ke spáse. A nejsme na něj sami. Pán Ježíš nám řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtížení, a já vás občerstvím.“ (Mt 11,28) S důvěrou v Boží lásku a Jeho milosrdenství se svěřme Bohu do rukou a slibme Mu, že chceme ochotně přijmout a nést svůj kříž s vědomím, že na to nejsme sami. Pomoc shůry je s námi každý den. Důležité je, abychom si toho byli vědomi.“
Text a foto: Stanislava Vitoňová, Člověk a víra