Setkání, které pohladilo srdce

16.03.2026 Stanislava Vitoňová

Pátek 13. března byl pro seniory na duchovní obnově v Českých Budějovicích opravdu požehnaným dnem. Někteří přišli již ráno na půl devátou, aby mohli přijmout svátost smíření, zpovídal otec Pavel Hertl SDB. Duchovní obnovu na biskupství pro 50 účastníků vedl salezián Tomáš Rádl, který ji začal modlitbou těla s tím, že není správné mluvit jen o duchovní obnově, ale potřebujeme i obnovu fyzickou.

Při první promluvě, věnované ženám, vycházel z příběhu o ženě cizoložnici v Janově evangeliu. Z toho si ženy, ale i muži mohli odnést, že všichni jsme v zájmu a v objetí milovaného Boha. Poté následovaly prosby, přičemž kdo chtěl, řekl nahlas, za co prosí, a všichni se pomodlili modlitbu pod vedením otce Tomáše. Od 11:00 jsme prožili mši svatou v kostele Svaté rodiny při Biskupském gymnáziu J. N. Neumanna, na jejímž začátku otec Rádl připomněl, že se sice připravujeme na oslavu vzkříšení o Velikonocích, ale že vzkříšený Ježíš je pořád s námi. Potěšením pro nás také bylo to, že otec Jan Mikeš, spirituál gymnázia, domluvil studentku, která mši svatou hudebně doprovázela.

Při druhé promluvě od 13:00 byli v popředí tematicky muži, a to na příbězích dvou biblických Josefů. Oba vynikali svými sny, ale také důvěrou Bohu, věrností a láskou. U starozákonního Josefa se to projevilo v tom, že svým bratrům, s kterými se po letech setkal v Egyptě, odpustil. Zaujal vůči nim postoj plný lásky a přijetí: „Vy jste se mnou jednali zle, ale Bůh to proměnil a využil pro vaše dobro.“ Často to ale lidi v podobných situacích mohou vnímat tak, že je to postavené na hlavu, přeci „jak ty ke mně, tak já k tobě“.  Josef nás ale učí: „Nech to být, odevzdejme to Pánu, to je minulost.“ Při té příležitosti jako salesián připomněl sny sv. Jana Boska. A u sv. Josefa vidíme statečnost jeho lásky, když chtěl tajně propustit Marii, tím totiž vlastně porušil židovský zákon. Na rozdíl od egyptského Josefa si nikdy neužil své slávy. Ale tím, že uposlechl anděla, kterého k němu ve snech posílal Bůh, vzal k sobě Marii a ochraňoval ji i Ježíše, vlastně také zachránil své bratry a sestry, i když k tomu došlo až po jeho smrti.

Otec Tomáš pak četl úryvek z knihy o Ježíšově dětství, dospívání a o vztahu k Josefovi, kterou napsal francouzsko-belgický spisovatel Éric-Emmanuel Schmitt. Upozornil nás, že to je jen beletrie, ale chce tím sdělit, jak je důležité společenství lásky a říkat si či si dávat najevo, že se máme rádi. To vytváříme při slavení eucharistie, ale také při kafíčku aj. Vyprávěl příběh o jednom klientovi salesiánského střediska dětí a mládeže, který byl v nemocnici a připoutaný na lůžko už ve velmi špatném zdravotním stavu. Až jednu uklízečku napadlo: „Co kdybychom ho vyvezli ven?“ Protože bylo hezky, opravdu ho vyvezli ven do slunného a rozkvetlého areálu nemocnice. A od této chvíle se jeho stav začal zlepšovat a dnes pomáhá, sice se zdravotními omezeními, jako dobrovolník. A na začátku toho byla pozornost jedné uklízečky. A na závěr promluvy jsme si vyslechli ještě jeden příběh jednoho profesora. Ten jako dítě se během hraní venku šel napít a pak si vzít něco k jídlu do spíše, když tu ho vyrušil otec se sousedem, a aby se neprozradil, vyslechl tak jejich rozhovor.  Souseda zajímalo, kterého ze svých mnoha dětí má otec nejradši a otec postupně vyjmenoval všechny děti. A to otec Tomáš přenesl na nás, že tak to má Bůh s námi, na každém z nás mu záleží, o každém z nás ví… A s tímto vědomím jsme pak už přešli ke sdílení, kdy jedna paní řekla, že je dobře, že si uvědomila, jak jednat při problémech se sousedy – i ten soused, který dělá problémy a naschvály, je miláček Boží, k čemuž se někteří přidali. A jiná účastnice poděkovala za to, že je omladil, že se cítila jako na táboře pro mládež.

Po rozloučení, modlitbě a požehnání někteří ještě zamířili na náměstí Přemysla Otakara II., kde poslouchali poutavý výklad pana inženýra Jiřího Míchala o náměstí a některých historických událostech spojených se vznikem královského města a s vývojem českobudějovického centra.   

Byl to den setkání, radosti a Boží blízkosti.

Text a foto: Iva Hojková, vedoucí Diecézního centra pro seniory