Poutní slavnost v českobudějovické katedrále
Poutní mši svatou ke cti svatého Mikuláše – patrona českobudějovické katedrály a celé naší diecéze – celebroval v sobotu 6. prosince 2025 diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil. Homilii pronesl P. Zdeněk Gibiec, rektor Diecézně-misijního mezinárodního semináře Redemptoris Mater v Českých Budějovicích. Fotografie najdete zde.
Hned na počátku své promluvy otec Zdeněk připomněl, že se letošní slavnost odehrává v Jubilejním roce, kdy si můžeme vyprošovat zvláštní milosti pro sebe, naše rodiny, drahé, blízké i třeba pro ty, kdo se nacházejí v různých komplikovaných životních situacích, a vyprošovat si také svatost, o které hovořilo první čtení této slavnostní liturgie (Iz 6,1-8). „Žít svatě neznamená žít mimo realitu, ale prožívat s Bohem své životní radosti i těžkosti. Jedině Bůh je svatý, a pokud ho opravdově pustíme do svého života, můžeme prožívat i své utrpení a nést své kříže bez reptání, v důvěře, že Bůh je s námi, že vidí dál, že to všechno má nějaký hlubší smysl třeba i pro spásu někoho, kdo žije vedle nás,“ řekl P. Gibiec.
Pak pokračoval: „S Bohem chodili všichni patriarchové Starého zákona, jak to čteme v Písmu svatém. Naslouchali Božímu hlasu a jejich život se naplnil velkými Božími skutky. Stejně tak tomu bylo během těchto dvou tisíciletí dějin církve v životě svatých, mezi něž patřil i svatý Mikuláš.“ Asi nejvíce známá z jeho života je legenda, která vypráví o tom, jak podpořil tři dívky chudého otce, aby se mohly vdát a nemusely se živit prostitucí. Učinil tak, protože měl pravděpodobně tyto peníze k dispozici. Ještě důležitější než tato pokladnice s penězi byla ale pro Mikuláše jiná pokladnice: On objevil ve svém životě, jak velikou láskou ho miluje Bůh! „Kdybychom měli na kontě každý deset miliard, byli bychom schopni i my nějakou tisícikorunu ve svém životě bez problémů dát. Já mám dnes pro vás, bratři a sestry, ale jednu dobrou zprávu: My opravdu máme na kontě deset miliard, ale možná o tom nevíme!“ zvěstuje shromážděnému Božímu lidu otec Zdeněk a vysvětluje: „Ve KŘTU nám byl totiž dán nepředstavitelný Boží majetek, díky němuž můžeme konat v životě veliké věci!“
Dostali jsme dar víry, která má v sobě ukrytou obrovskou vnitřní sílu, jak to bylo patrné na životě svatého Mikuláše, svaté Matky Terezy z Kalkaty, svatého Jana Pavla II. či svatého Františka Xaverského, který obětoval celý svůj život evangelizaci Indie, Indonésie a Japonska. Živá víra dává člověku možnost konat věci velké, ale i ty malé, ty každodenní, které jsou v Božích očích stejně důležité. Jsou to často právě ty malé skutky, vykonané s vírou v Boha, které proměňují prostředí a lidi okolo nás!
Ve křtu jsme dostali dar křesťanské naděje, která nás ve všech situacích zbavuje strachu a ujišťuje nás, že je s námi Otec, který nás má rád, kráčí s námi v našich dějinách a dává nám sílu zvládnout sebetěžší životní situace.
Ve křtu nám byl dán také dar lásky. „Boží láska je silnější než jakékoli zlo, než jakýkoli hřích, je dokonce silnější než smrt. Pán Ježíš vstoupil do smrti, aby nás osvobodil od našich hříchů, aby nám dal sílu bojovat i proti pokušením,“ ujišťuje otec Zdeněk a upozorňuje na to, že jsou v dnešním světě pokušení mnohdy více sofistikovaná, ale Boží láska, pokud ji máme v srdci, nám dá sílu je překonat – zažehnat krizi v manželství, přijmout syna, který bere drogy, odpustit zdánlivě neodpustitelné… Nebo dát potajmu někomu peníze do schránky, jako to udělal svatý Mikuláš.
„My všichni máme na kontě deset miliard ukrytých v našem křtu, ale možná jsme je nikdy tak doopravdy nepoužili. Jak to můžeme udělat? Kudy se k nim dostaneme? Existuje jedna cesta víry, po které můžeme dojít až k trezoru, který je ukrytý v hloubi našeho srdce. Heslo k tomuto trezoru zná jedna osoba, která se jmenuje Duch svatý. Duch svatý může otevřít trezor našeho srdce a dát nám možnost začít používat tuto nepředstavitelnou moc, která je ukrytá v daru křtu, který nám byl Bohem dán. Potřebujeme Ducha svatého, bratři a sestry! Každý den! Prosme ho často, aby přicházel, a jednoho dne budeme mít v rukou díla, podobná těm, která vykonal svatý Mikuláš… a někdo možná i větší! Když Bůh dá člověku svého Ducha, začnou se rodit nové věci, začnou se psát nové dějiny, začne se lidem otvírat jedna cesta víry a na ní poznání Boha. S poznáním Boha se pak otevírá nebe,“ promlouvá P. Zdeněk Gibiec a podotýká, že je to v dnešní době to nejdůležitější, co lidem schází, protože jsou tolik zahleděni do mobilů, do sebe samých a často pouze do svých záležitostí, jako by žádné nebe neexistovalo. Dnešní společnost, ze které se stále více vytrácí láska, tak velmi potřebuje, aby jí někdo opět otevřel nebe, aby lidé mohli vidět, že je jeden Bůh, který je má rád a který pro každého člověka připravil něco mnohem cennějšího a většího, než co je nám schopen nabídnout internet či výdobytky dnešní moderní společnosti. „Kéž nám svatý Mikuláš vyprosí milost být svědky této Boží lásky pro lidi, kteří žijí okolo nás,“ zakončil svoji homilii P. Zdeněk Gibiec.
Na závěr slavnostní mše svaté pak Mons. Vlastimil Kročil požehnal ostatky svatého Mikuláše všechny přítomné věřící.