Pouť ke sv. J. N. Neumannovi 2025
„Budoucnost člověka závisí na nasazení sebe sama“
V sobotu 21. června 2025 zažily Prachatice pouť ke svému rodákovi, svatému Janu Nepomuku Neumannovi. Poutní mši svaté předsedal Mons. Vlastimil Kročil, biskup českobudějovický. Následoval bohatý poutní program v hospicovém parku. Fotografie si můžete prohlédnout na odkazu ZDE.
Poutní mši svatou ke cti prachatického rodáka sv. Jana Nepomuka Neumanna celebroval Mons. Vlastimil Kročil, biskup českobudějovický.
Svatý Jan Nepomuk Neumann se cele nasadil pro Boží království. Stejně jako svatý apoštol Pavel byl stále na cestách k jemu svěřeným lidem, zakoušel nouzi a nebezpečí, útrapy a vyčerpání. Možná ho k jeho celoživotnímu dílu inspirovala jedenáctá kapitola z Druhého listu Korinťanům. Třeba v ní spatřil velikost apoštolské služby, velikost života, který se neohroženě a radostně vyčerpává pro druhé a stává se tak nikoli chudším, nýbrž bohatším. „Člověk se takovým životem sám proměňuje, obohacuje svět a dává mu novou naději,“ řekl biskup Vlastimil Kročil ve své homilii při poutní mši svaté. Svatý Jan už jako mladý seminarista nejspíš pochopil, že to, co píše apoštol Pavel v této kapitole, není jen výčtem přestálých hrůz, popisem zašlého utrpení, nýbrž že je to otevřený prostor, do něhož je možné vstoupit i dnes: prostor, v němž lze žít; prostor, který se dává jeho vlastnímu životu. „Mladý Jan přijal pozvání tohoto slova, přistoupil na něj a jím naplněn vyplnil i celý svůj život,“ pokračoval biskup Kročil.
Svatý Jan se stále snažil pomáhat, spojovat a budovat civilizaci lásky. „Znamením jeho života zůstává cesta. Cesta k lidem, cesta Božího Slova: Skrze Něho, s Ním a v Něm. Prachatický světec se stává cestou mezi lidmi navzájem, cestou sjednocení a smiřování,“ uvedl biskup Kročil a děkoval v této souvislosti všem, kterých se to týká, za příkladnou a plodnou spolupráci mezi Římskokatolickou farností Prachatice a Městem Prachatice. „Jak moc bych si přál, aby se tato ‚prachatická zkušenost‘ spolupráce mezi církví a místní samosprávou rozvíjela na všech úrovních i v jiných částech naší rozlehlé diecéze, ať již se jedná o obce, města či krajskou správu!“
V 11. kapitole 2. listu Korinťanům mluví svatý Pavel také o množství lidí, kteří za ním přicházeli, a o tíze starosti o všechny církevní obce. „I to charakterizuje život Jana Nepomuka Neumanna. Jako biskup si předsevzal konat sám ve svém biskupském sídelním městě návštěvy u nemocných. Byl ale také biskupem dětí a mladých lidí. Sepsal mimo jiné jednu biblickou dějepravu a dva katechismy, z nichž jeden se dočkal 38 a druhý 21 vydání. Uvědomoval si, jak důležité je prezentovat křesťanskou víru prostým a srozumitelným způsobem. Zvláštní péči věnoval školství, poněvadž věděl, že na podobě školy závisí budoucnost společnosti i celého národa,“ sdělil biskup Vlastimil Kročil.
Celý život svatého Jana Neumanna byl jednou velkou obětí. Přinášet oběti má smysl. Na nasazení sebe sama závisí budoucnost člověka. Biskupské heslo svatého Jana Neumanna jako by bylo výkladem textu Pavlova listu Korinťanům: Passio Christi, conforta me (Utrpení Kristovo, posiluj mne). Všechny bolesti, útrapy a strasti lze snášet jen s vědomím, že Bůh sám pro nás trpěl. Utrpení Kristovo je naší oporou a stává se posilou našeho vlastního života, když musíme čelit nesnázím jakéhokoliv druhu. „Utrpení Kristovo, posiluj mne – posiluj i každého z nás, zde přítomných,“ modlil se biskup Kročil v závěru své homilie. „Jako poklekali obyvatelé Prachatic v roce 1855, když k nim přijel filadelfský biskup, a prosili o požehnání, poklekáme před Tebou, svatý Jene Nepomuku Neumanne, dnes i my a prosíme o Tvou přímluvu. K Tobě se obracíme a Tebe žádáme: ORODUJ ZA NÁS! Amen.“
Text a foto: Stanislava Vitoňová / Člověk a víra