Ohlédnutí za Jubileem mládeže 2025

Rok 2025 je výjimečný – papež Lev XIV. jej vyhlásil jako Svatý jubilejní rok, v jehož rámci jsou křesťané z celého světa zváni k duchovní obnově, smíření a novému začátku. Vybrané fotografie si můžete prohlédnout ZDE. Všechny fotografie, které pořídili fotografové Člověk a víra během letošního Jubilea mládeže v Římě, jsou ve 26 fotogaleriích na odkazu ZDE.

Otec biskup Vlastimil Kročil v autobuse, který dovezl mladé poutníky na Jubileum mládeže;  foto: Veronika Vaňková

Jedním z vrcholů tohoto roku se stalo Jubileum mládeže, kdy se na přelomu července a srpna sjelo do Říma více než milion mladých lidí z celého světa. Společně se zde modlili, sdíleli víru a slavili život s Kristem – vrcholem byla večerní vigilie a závěrečná mše svatá s papežem na místě zvaném Tor Vergata.
Česká republika nezůstala pozadu. Z České republiky vyrazilo 10 autobusů a řada dalších mladých přiletěla letecky. Přípravy na tuto událost probíhaly dlouhé měsíce předem – a bylo to znát. Česká skupina se mohla pyšnit vlastním doprovodným programem, který rozhodně není v jiných zemích samozřejmostí. Každý den se v českém centru (ve farnosti Santa Maria Regina Mundi) konala mše svatá, katecheze i společné modlitby vedené našimi otci biskupy. Zvláštní atmosféru měly dva večery: benefiční adorace a kající bohoslužba s možností svátosti smíření.
I přes to, že ubytování české skupiny bylo vzdálené téměř 2,5 hodiny cesty od centra dění (pro představu jako kdyby se setkání konalo v Praze a my spali v Brně), nás to nijak neodradilo. Naopak – cestování se stalo součástí dobrodružství. Kromě hlavních bodů programu jsme stihli navštívit i zákoutí Říma a projít svaté brány čtyř hlavních bazilik, jak se během Jubilejního roku tradičně koná. Součástí byla česká mše svatá v bazilice sv. Pavla za hradbami – silné setkání, které v mnohých zanechalo hlubokou duchovní stopu.

Čekání na závěrečnou mši svatou s papežem Lvem XIV. na kopci Tor Vergata; Foto: Veronika Vaňková

Papež Lev XIV. během setkání povzbudil mladé, aby se drželi Ježíše jako své největší naděje – toho, kdo v nás probouzí touhu po hlubokém a smysluplném životě. Vyzval nás, abychom neusnuli na vavřínech, ale usilovali o svatost právě tam, kde jsme, a ve světě kolem sebe rozsévali světlo, které čerpáme z přátelství s Kristem.
K celému zážitku neodmyslitelně patří i ty vtipné a nezapomenutelné momenty, které psal sám život (a někdy i římská MHD). Patřilo k nim třeba noční nestíhání autobusů, vlaky, které odmítly odjet kvůli přetížení davem poutníků, nebo dobré skutky ve formě štědré podpory místních indických prodejců, kteří nás za to zahrnovali úsměvy a přívlastky jako „my friend“. A samozřejmě nesmíme zapomenout na autobusy, které doslova praskaly ve švech – nejen pod náporem lidí, ale i hlasů, smíchu a zpěvu ve všech možných jazycích. I to je Řím, i to je církev – pestrá, živá a někdy pořádně hlučná. A krásná.
Velké díky patří všem, kteří se na organizaci podíleli – těm, kdo připravovali český program, vedli mše, zpívali, starali se o logistiku, překládali, modlili se nebo jen ochotně pomohli, kde bylo potřeba. Tato událost byla velkým dílem lidského nasazení – ale hlavně Boží milosti, která byla po celou dobu téměř hmatatelná.

Text a foto: Veronika Vaňková

Účastníci z naší diecéze před odjezdem domů; Foto: Veronika Vaňková