NECHTE SE OBOHATIT DENNÍM ZAMÝŠLENÍM

Jubilejní rok se nachází v polovině. Od jeho začátku zveřejňujeme denní zamyšlení nad prvním mešním čtením z pera otce Tomase van Zavrela. Budeme takto pokračovat až do konce Jubilejního roku.

Foto: archiv Pastoračního střediska

Pro ty, kdo ještě neodebírají a mají zájem: na tomto odkazu se dozvíte potřebné informace ohledně odběru zdarma. 

Úryvek na dnešek – tedy čtvrtek 18. týdne v mezidobí (na Nm 20,1-13) nám nabízí několik ponaučení:

1. Boží lid se opět nachází v Kádeši, kde před 40 lety odmítl vstoupit do Zaslíbené země (Num 14). Znovu se vynořil stejný problém jako tehdy (Ex 17,1-7): nebyla tam voda. Místo, aby volali k Bohu o pomoc, začali se s Mojžíšem hádat. V takové vypjaté situaci je jediným řešením odolat pokušení protiútoku a prokouknout ďáblovu lest; vstoupit do Boží přítomnosti s prosbou o radu a rozlišení. Tedy: uchýlit se k modlitbě, jak to udělal Mojžíš.
2. Mojžíš měl prudkou povahu (Ex 2,11-12; 11,8; 32,19), kterou si zadělal na problémy, protože tuto neřest dlouhodobě neřešil. Není ani takový problém s hněvem, pokud se týká správné osoby, ve vhodný čas, smysluplně a s mírou. Jeho nekontrolovaný vzorec hněvu je to, co způsobilo, že se nedožije vstupu do Zaslíbené země. Místo, aby Boží mocí poručil skále, vztekle do ní udeřil. Je potřeba rozpoznávat naše hříchy a neřesti upřímným zpytováním svědomím, lítostným vyznáním ve svátosti smíření, sebeovládáním a cíleným každodenním bojem, dokud máme čas.
3. Možná si říkáte, že Bůh to s potrestáním Mojžíše přehnal. Vždyť oč šlo? Avšak člověk soudí podle zdání, ale Bůh hledí srdcem (Sam 16,7); Hospodin vidí Mojžíšovu nevěru a neúctu (Nu 20,12). I když to dnes neradi slyšíme, poslušnost je důležitá. Ten, jehož předobrazem byla skála na poušti, která poskytla vodu žíznivým lidem (1 Kor 10,4), praví, že poslušnost je výrazem naší lásky k Bohu (Jn 14,21).

 P. Tomas van Zavrel