Loučení s prázdninami v Zátoni očima dobrovolnice

Když jsem jela na akci Loučení s prázdninami, kterou 30. srpna 2025 pořádal spolek Dvůr naděje, z. s. v Zátoni, měla jsem v sobě spoustu očekávání – a přiznám se, i obav. Byla jsem tam poprvé, a navíc jsem s sebou měla svou pětiletou dceru. T dostala ještě doma jasné instrukce, jak se má chovat a fungovat samostatně, ale stejně jsem si kladla otázku, jak všechno zvládneme. Fotografie si můžete prohlédnout na odkazu ZDE.

Foto: archiv Dvůr naděje, z. s.

Na místo jsme dorazily brzy dopoledne, abychom pomohly s přípravami. Už první chvíle pro mě byly příjemným překvapením – seznámila jsem se s ostatními dobrovolníky, kteří byli neuvěřitelně milí a vstřícní. Bylo až dojemné sledovat, kolik lidí různého věku a různých životních situací spojila touha pomáhat. Atmosféra spolupráce a radosti panovala od prvních okamžiků.
Mým úkolem se stala obsluha stroje na cukrovou vatu. Dostat do ruky úplně nový stroj, se kterým jsem nikdy předtím nepracovala, byla výzva sama o sobě. Ale díky skvělým pomocnicím jsme to zvládly a úsměvy dětí s růžovými obláčky sladké radosti za to stály.
Okolo poledne dorazil Mons. David Henzl, generální vikář českobudějovické diecéze, který akci slavnostně zahajoval. Slavnostní zahájení proběhlo ve 13:00 v kostele. Promluvil kněz Jan Mikeš, předseda spolku Dvůr naděje, a všechny přivítal. Pak PhDr. Jiří Vácha, Ph.D., promluvil o novém obrazu Engelmara Unzeitiga (zamýšleného patrona Dvora naděje), jehož je autorem. Následně Mons. Henzl představil novinky k vydanému stavebnímu povolení na budovu Domečku, a informoval též o tom., že je podána žádost o stavební povolení na budovu fary.

Foto: archiv Dvůr naděje, z. s.

Během odpoledne se hostům připojil také českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil a správce místní farnosti prelát Václav Pícha. Zábava byla doslova pro všechny – od skákacího hradu a bublinových stanovišť přes fotokoutek až po hasičskou techniku, kterou si mohli návštěvníci prohlédnout zblízka. O hlad i žízeň se postaraly čerstvě pečené pizzy v místní nové pizza peci, párky v rohlíku, koláčky, točené nápoje i káva. Celý výtěžek z občerstvení i prodeje propagačních předmětů putoval na činnost Dvora naděje.
Atmosféru obohatila i spolupráce se spolkem sudetských Němců ze Zátoně, kteří v tuto dobu každoročně pořádají pouť v místním kostele Umučení sv. Jana Křtitele. Přítomní tak mohli zaslechnout nejen češtinu, ale i němčinu – a vše se přirozeně propojilo v duchu přátelství. Oficiální program završil koncert Dubenské scholy v kostele, po němž už následoval neoficiální závěr – společný úklid.
Domů jsem odjížděla unavená, ale šťastná. Dcera celý den zvládla na jedničku. Ten den pro mě nebyl jen o pomoci a práci, ale hlavně o nových přátelstvích, vřelé atmosféře a pocitu, že to vše má smysl. A už teď se těším, až se v Zátoni zase potkáme.

Text: Monika Ettlerová
Foto: archiv Dvůr naděje, z. s.