Katholikentag ve Würzburgu

Katolické dny – velkolepé akce s téměř dvousetletou historií – se konají každé dva roky v různých městech Německa. Po dobu pěti dnů se zde schází mnoho katolíků a věřících různých vyznání z celého světa, aby se společně modlili, diskutovali a slavili. Na programu jsou bohoslužby, debaty, workshopy, koncerty, výstavy, divadelní představení a mnoho dalšího.

O letošním 104. ročníku konaném ve Würzburgu ve dnech 13. – 17. května říká její účastník P. Jan Mikeš: „Protože jsem nikdy nevyhledával podobné akce a necítil potřebu se něčeho takového účastnit, přijížděl jsem do jisté míry skeptický k tomu, zda má smysl vynakládat finanční prostředky na katolický sjezd v Německu.

Mým úkolem bylo poskytovat informace na našem českém stánku a již první den došlo k nesčetným setkáním s účastníky, kteří se z různých důvodů zastavili u „TSCHECHISCHE BISTÜMER.“ Úvodní rozhovory se často nesly v duchu zmínek o českých či moravských kořenech a o návštěvách různých míst v naší zemi. Velkým lákadlem byla nástěnná mapa České republiky, jež stála před naším stanovištěm, u níž se mnozí zastavili a měli možnost ukázat svým blízkým nebo i nám svou souvztažnost k naší zemi.

V mnoha případech rozhovory ukazovaly na poměrně velkou znalost politické situace u nás a často se účastníci doptávali na názor nás samých, jak vnímáme to, co se odehrává u nás. Častou otázkou bylo, jak si stojí naše církev či s jakými problémy se potýká. Náš stánek nejednou navštívili přední představitelé německé církve včetně biskupů a arcibiskupů sousedních diecézí. S velkým zájmem s námi hovořili o směřování církve ve své zemi a často vyjadřovali radost z našeho nového arcibiskupa i z vyhlášení Roku smíření.

Celý festival pro mě byl hlubokou zkušeností, že česká církev je plnohodnotnou součástí tohoto společenství — jako partner v dialogu, nikoli někdo méněcenný či stále vnímaný optikou „východního bloku“, který za svými sousedy zaostává. Často v rozhovorech týkajících se budoucnosti církve zaznívalo hledání společných cest a neutuchající naděje vyplývající z víry v Krista. Jsem vděčný, že jsem mohl zakusit tuto jedinečnou atmosféru Katholikentagu. Načerpal jsem spoustu inspirace a zároveň rozšířil svůj pohled na církev jako jednu a zároveň univerzální (českou i německou).“

Foto: P. Jan Mikeš a Johannes Razim