Jana Vondráková z Charity Strakonice získala ocenění Charitní sestra roku 2025

V reprezentativních prostorách Arcibiskupského paláce na Hradčanech byla 15. května slavnostně vyhlášena ocenění „Charitní sestra roku 2025 – Cena Qualitas Optima“. Tuto cenu uděluje Charita Česká republika ve spolupráci s odbornou společností Qualitas Optima 2020 zdravotním sestrám, které svou odborností, empatií a vytrvalostí formují kvalitu péče v charitních službách. V České republice pracuje asi 1600 charitních sester. Na udělení titulu „Charitní sestra roku“ bylo letos nominováno více než 20 kandidátek. Cenu v podobě skleněného srdce nakonec získalo devět z nich. Z naší diecéze to byla paní Mgr. Jana Vondráková. Fotogalerii si prohlédněte na odkazu ZDE.

Foto: archiv DCHCB

Jana Vondráková pracuje v Charitě Strakonice téměř pět let jako vrchní zdravotní sestra v Domově s pečovatelskou službou v Sousedovicích. Je oporou pro klienty i skvělou vedoucí pro tým 12 sestřiček. Práci v Charitě nevnímá jako zaměstnání, ale jako poslání.
Získání ceny „Charitní sestra roku – Cena Qualitas Optima“ je pro ni velkou ctí: „Ocenění titulem Sestra roku 2025 je pro mě obrovskou ctí a zároveň potvrzením, že práce, kterou denně vykonávám s láskou a nasazením, má smysl a je vidět. Je to nejen profesní uznání, ale i osobní motivace pokračovat dál, vzdělávat se a být oporou klientům i kolegům. Toto ocenění vnímám také jako ocenění práce všech sester, protože bez týmové spolupráce bych nikdy nedosáhla takového uznání. Děkuji za důvěru a podporu všem, kteří stáli a stojí po mém boku.“

***

Rozhovor s Janou Vondrákovou

Jana Vondráková (vpravo) po převzetí ocenění „Charitní sestra roku 2025 – Cena Qualitas Optima“; Foto: Anička Guthrie / Člověk a víra

Proč jste si za své působiště vybrala právě Charitu?
Charitu jsem si nevybrala jen jako pracoviště, ale jako poslání. Vždycky mě přitahovala práce, která má hlubší smysl, kde nejde jen o výkon, ale o lidskost, doprovázení, trpělivost a respekt k důstojnosti každého člověka. V Charitě nacházím prostor pro osobní přístup ke klientům, možnost doprovázet je nejen odborně, ale i lidsky a duchovně. Líbí se mi, že Charita pečuje o člověka jako o celek, o tělo, duši i vztahy. A i když to není práce jednoduchá, dává mi pocit, že opravdu pomáhám tam, kde je to nejvíc potřeba.

Kdybyste měla charakterizovat, co dělá zdravotní sestru SESTROU ROKU, co by to bylo? Co je podle vás v péči nejdůležitější?
Nejde jen o odbornost nebo počet odsloužených let. Skutečnou Sestrou roku se člověk stává tím, že:

• Naslouchá klientům, i když nemají slova, vnímá jejich potřeby i beze slov.
• Jedná s respektem, bez rozdílu věku, stavu, národnosti či diagnózy.
• Má soucit, ale neztrácí profesionalitu, ví, kdy obejmout a kdy zakročit.
• Zvládá krizové situace s klidem a rozvahou.
• Neustále se vzdělává, sleduje nové přístupy, ale drží se osvědčených hodnot.
• Inspiruje kolegy nejen svou prací, ale i postojem.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří si najdou čas vnímat druhé lidi, nejen jejich slova, ale i ticho, bolest nebo radost. Péče o druhého není vždy vidět navenek, ale má obrovský smysl. Ať už pečujete o blízkého doma, nebo jen někomu věnujete úsměv na ulici, děláte svět lepším. Každý z nás může být pro někoho oporou. A možná právě to nejdůležitější není v tom, co děláme, ale jak to děláme — srdcem. Největší síla se často skrývá v laskavosti. Každý z nás může být pro druhého světlem – úsměvem, pochopením, pomocí v těžké chvíli. Vážit si zdraví, pečovat o vztahy a nezapomínat na lidskost, to je podle mě to nejdůležitější. A pokud máte ve svém okolí někoho, kdo se stará o druhé, ať už doma nebo profesionálně, poděkujte mu. I malá slova dokážou velké věci.

Jana Vondráková s klientkou v Sousedovicích; Foto: archiv DCHCB

Jak se vám líbilo slavnostní předávání cen, užila jste si ho?
Atmosféra byla příjemná, lidé milí a program dobře připravený. Nejvíce na mě zapůsobila slavnostní řeč a následné vystoupení Dáši Zázvůrkové a Moniky Sommerové, které bylo dojemné i zábavné zároveň. Celá akce měla důstojnou, a přitom přátelskou atmosféru, která podtrhla besedu o aktuálních etických dilematech. Diskuze byla otevřená, podnětná a vedla k hlubšímu zamyšlení nad tím, co všechno dnes ovlivňuje naše rozhodování v péči o druhé. Bylo inspirující slyšet různé pohledy, nejen odborné, ale i lidské. Taková setkání připomínají, že etika není něco abstraktního, ale každodenní součást naší práce i života. Celý den byl krásně zorganizovaný a zanechal ve mně příjemné vzpomínky.

Zdroje: www.dchcb.cz a www.charita.cz (redakčně upravil Petr Samec)
Foto: Anička Guthrie / Člověk a víra a archiv DCHCB