Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel
18. 11. 2018; Církev si připomene Světový den chudých, který papež František ustanovil na závěr roku Božího milosrdenství vždy na 33. neděli v mezidobí. Letos proběhne již po druhé a ve svém poselství se papež opřel o slova žalmu (Ž 34,7).
Pán naslouchá chudým
Své poselství ke 2. Světovému dni chudých podepsal papež František symbolicky 13. června, v den liturgické památky sv. Antonína z Padovy, který je patronem chudých.
Papež se inspiroval slovy žalmisty: „Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel“ (Ž 34,7), neboť tento žalm dnes umožňuje i nám, abychom pochopili, kdo jsou skuteční chudí, tedy ti, ke kterým máme obrátit svůj pohled, naslouchat jejich volání a poznat jejich potřeby.
Důležité je poselství, že Pán naslouchá chudým, kteří k němu volají, a je dobrý k těm, kteří, se srdcem sklíčeným smutkem, samotou a vyloučením, u něj hledají útočiště. Naslouchá všem, jejichž důstojnost je pošlapávána, kteří jsou pronásledováni jménem falešné spravedlnosti, utlačováni politickými systémy nehodnými toho jména a vystrašeni násilím. Z této modlitby vysvítá především pocit odevzdanosti a důvěry v Otce naslouchajícího a přijímajícího.
Papež zdůraznil z žalmu tři slovesa, která charakterizují postoj chudého a jeho vztah k Bohu:
1. Volat
Papež zdůrazňuje, že podmíněnost chudobou se nedá vystihnout jedním slovem, ale stává se křikem, který proniká nebesa a dochází k Bohu. A právě u příležitosti tohoto Dne jsme voláni k vážnému zpytování svědomí, abychom poznali, zda opravdu jsme schopni naslouchat chudým a zachytit jejich hlas.
2. Odpovědět
Hospodin naslouchá křiku chudého a také odpovídá na jeho situaci svoji plnou účastí lásky. Proto by se i starostlivost věřících neměla omezit jen na formu asistence, ale zároveň by měla být onou „láskyplnou pozorností“, která ctí druhého jako osobu a hledá jeho dobro.
3. Osvobodit
Bůh vstupuje do vězení chudoby a chudý v Bibli žije s jistotou, že Bůh zasáhne v jeho prospěch, aby mu navrátil důstojnost. Proto papež František připomíná slova své apoštolské exhortace Evangelii gaudium, že „Každý křesťan a každé společenství je povoláno být nástrojem Božím k osvobozování a k podpoře chudých, aby se mohli plně integrovat do společnosti. To předpokládá, že budeme chápaví a budeme pozorně naslouchat prosbám chudých a poskytovat jim pomoc“ (čl. 187).
Nenechme se zmást falešnými hlasy
Dále papež ve svém poselství zmiňuje, že se bohužel často stává, že místo pochopení a pomoci zaznívají hlasy, které jsou naopak napomínáním, vybízením mlčet a podrobit se. Jde o falešné hlasy, častokrát vedené fobií z chudých, považovaných nejen za nuzáky, ale i za lidi přinášející nejistotu, nestabilitu, nepořádek do každodenních zvyklostí. Naopak, chudí jako první mají schopnost poznávat Boží přítomnost a vydávat svědectví o jeho blízkosti v jejich životech.
Nabídněme chudým místo u stolu
Proto vybízí papež František k tomu, abychom tento světový den přijali jako pozvání k naplnění slov žalmu: „Chudí se najedí do sytosti“ (Ž 22,27). Víme, že v jeruzalémském chrámě po obětním rituálu následovala hostina. V mnoha diecézích se toto stalo praxí, která v loňském roce obohatila oslavu prvního Světového dne chudých. Mnozí se setkali s vroucím přijetím v domě, zakusili radost ze svátečního jídla a poznali solidaritu těch, kteří se prostým a bratrským způsobem rozhodli sdílet svůj stůl. Přál bych si, aby také letos a v budoucnu byl tento den slaven ve znamení radosti ze znovunalezené schopnosti být spolu. Společně se v komunitě modlit a sdílet nedělní oběd.
Prožijme Světový den chudých jako podnět k evangelizaci
V závěru poselství vybízí papež František biskupy, kněze a především jáhny, na které byly vloženy ruce právě pro službu chudým, spolu se zasvěcenými osobami a tolika laiky, kteří ve farnostech, společnostech a hnutích činí hmatatelnou odpověď církve na volání chudých, prožít tento světový den jako privilegovaný okamžik pro novou evangelizaci. Chudí evangelizují nás, když nám každodenně pomáhají objevovat krásu evangelia. Nenechme padnout do prázdna tuto příležitost milosti. Všichni se dnes považujme za jejich dlužníky a podávejme si navzájem jedni s druhými ruce, aby se mohlo uskutečnit spásné setkání, které podporuje víru, činí účinnou lásku a uvádí naději, aby mohla s jistotou kráčet vstříc přicházejícímu Pánu.
(Zdroj: Církev.cz)