Čtyři osobnosti oceněny za přínos diecézi

Ing. Karel Bajer, Eva Vachová, Emma Marxová a Gertruda Dražanová je získali za zásluhy při šíření křesťanských hodnot a účinné přispění k rozvoji diecéze a jejího života. K předání tohoto ocenění došlo ve čtvrtek 2. srpna v závěru slavnostní liturgie nešpor, které se konaly v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše, za účasti věřících i všech členů katedrální kapituly. Při ní byl v presbytáři katedrály vystaven relikviář s ostatky českobudějovického patrona a křesťanského mučedníka sv. Auraciána.

Paní Eva Vachová převzala Medaili sv. Auraciána; snímky M. Bína / Bcb

„Když jsem se dozvěděla o přiznání tohoto ocenění, byla jsem v šoku. Řekla jsem si, že je mnoho jiných, kteří si zaslouží uznání. Bylo mi připomenuto, co je za mnou a na čem se stále podílím, a tak jsem si řekla, že je to veliká pocta nejen pro mne, ale pro celou farnost. Jsem vděčna za toto uznání,“ řekla po předání medaile dojatá Eva Vachová, která si včerejší událost velmi užila.

Životní energii jí dává zájem o hudbu. „Už jako dítě jsem zpívala v chrámovém sboru a začínala hrát na varhany, což jsem zužitkovala i v dalším životě,“ dodala Eva Vachová. Mezi úkoly, které má aktuálně před sebou patří doplnění a další rozboj chrámového sboru „Leží mi na srdci, abychom zajistili hudební doprovod při liturgii. Oslovila jsem schopné mladé lidi, kteří jsou nadšení. Věřím, že budeme pokračovat i dále,“ uvedla s jistotou.

Paní Emma Marxová při převzetí diecézního ocenění

Radost z diecézního ocenění neskrývala ani paní Emma Marxová. „Nečekala jsem to! Byla jsem požádána o životopis, údajně do farní kroniky. Odevzdat jsem ho musela do druhého dne a tak jsem ho napsala přes noc, ráno mne totiž čekala výzdoba kostela. Následovalo pozvání na slavnost do katedrály,“ vysvětlila.

Žena, která v životě zrovna neoplývala zdravím a zažila mnohé, vděčí za vše, podle svých slov, Boží přízni. „Děkovat můžu Pánu Bohu, vždycky jsem se ze všeho dostala. Měla jsem štěstí i na lidi kolem mne, vždycky se za mne modlili.“ Povinnosti při údržbě a výzdobě kostelů čekají na Emmu Marxovou i nadále. „Ostatní mi pomáhají a snad to také dělají s láskou, jako já. Nejraději pracuji ve Větřní, kde bydlím a ve farnosti Zvonková, kde jsem se narodila. To je moje láska.“

Další dva ocenění se z osobní účasti omluvili ze zdravotních důvodů.

Medaile ve dvou stupních uděluje od roku 2016 diecézní biskup osobnostem z řad duchovních i laiků. Stříbrná je udělována těm, kteří se zaslouží nebo svou prací účinně přispějí k rozvoji diecéze a jejího života; zlatá pak těm, kteří se v tomto ohledu zaslouží zcela mimořádným a nevšedním způsobem. V minulých letech ocenění získali zakladatelka Diecézní charity Helena Faberová, již zesnulý ředitel katedrálního kůru Karel Fráňa, bývalý předseda Nejvyššího soudu JUDr. Antonín Mokrý a bývalý kancléř Vyšehradské kapituly JUDr. Jan Kotous.

Fotogalerie

Oceněné osobnosti

Ing. Karel Bajer (1943), původem českobudějovický rodák, který se jako malý chlapec s rodiči přestěhoval do Jindřichova Hradce, kde prožil celý život. Jako mnoho jiných v době totality, zakusil nejrůznější ústrky, avšak pevný ve víře dokázal vytrvat a propracovat se, takže po roce 1990 se stal vedoucím Okresního oddělení Státní rostlinolékařské správy. V té době – tedy po sametové revoluci – také stál u obnovení jindřichohradeckého chrámového sboru, který po několik následujících let rovněž vedl. Díky vřelému vztahu k liturgii, který získal již v dětství, byl v roce 1992 po absolvování příslušného tříletého kurzu pověřen službou lektora a akolyty, a tak i dojížděl do okolních farností či Domova důchodců, aby tam vedl bohoslužby slova. Přestože si jako mladý nemohl splnit svůj sen a studovat archivnictví, láska k historii, především té církevní, mu zůstala. Bádáním a studiem získal mnoho cenných poznatků, které průběžně publikuje ve farním zpravodaji, na jehož obsahu a náplni se již třiadvacet let podílí.

Eva Vachová (1938) je provázena láskou k hudbě a zpěvu již od dětských let, které prožila v Čáslavi. Po vystudování Vysoké školy pedagogické v Praze nastoupila jako učitelka v Letohradu, kde založila divadelní soubor a spolupracovala s několika různými pěveckými sbory. Po přistěhování do Veselí nad Lužnicí v roce 1976, kde působila jako učitelka češtiny a hudební výchovy, opět převzala vedení žákovského pěveckého sboru. Po roce 1989 založila komorní pěvecký sbor „Gaudium“ a o deset let později – na popud tehdejšího duchovního správce Otce Vlastimila – stála u zrodu chrámového sboru, jehož činnost se neomezuje pouze na farnost Veselí, ale liturgické slavnosti doprovází i v jiných farnostech, ať již v Čechách nebo dokonce někdy i v zahraničí.

Emma Marxová (1937) pochází ze šumavské farnosti Zvonková, kde jako malé dítě také osobně poznala P. Unzeitiga, dnes již blahoslaveného, známého mučedníka nacismu z koncentračního tábora Dachau. Jakožto německá rodina, byla po válce vystěhována do severozápadních Čech na Jáchymovsko. Vedena od mládí ke zbožnosti a k práci, ihned se zapojila do potřebných prací kolem kostela, naučila se česky a zpívala ve chrámovém sboru ve Vejprtech. Na toto období vzpomíná nejraději. Pracovala nejprve jako šička v tamní textilce a když se v 50. letech celá rodina opět vrátila na Šumavu, krátce pracovala v nemocnici a poté v Jihočeských papírnách ve Větřní. I zde se zapojila aktivně do života farnosti a od roku 1987 se pečlivě stará o farní kostel. V roce 1995 stála u zrodu Česko-německého spolku při kostele sv. Jana Nepomuckého ve Větřní, s jehož pomocí se podařilo realizovat generální opravu celého kostela. Krom toho se již dlouhá léta stará i o další kostely v českokrumlovském vikariátu: Zátoň, Slavkov, Svéráz a Zvonková. Spolupracuje s krajanským sdružením „Glaube und Heimat“ a s Česko-německým spolkem sv. Jana Křtitele. Blahodárně tak působí, vždy v tichosti a skromnosti, při prohlubování a upevňování dobrých vztahů mezi Čechy a Němci.

Gertruda Dražanová (1928) se narodila ve smíšené rodině v Nové Bystřici. I když brzy osiřela a měla velmi těžké dětství, za životní štěstí vždy považovala víru v Boha a lásku k svému manželu Janovi, novobystřickému Čechovi. Pro svůj jednoznačný příklon k Čechům si v době okupace vytrpěla své ze strany místní organizace „Hitlerjugend“, která byla v tom místě silně antikatolická; ale ani po válce to nebylo snadnější. Ve městě, které zcela změnilo svou tvář, neboť leželo v těsné blízkosti tzv. „železné opony“, pracovala krátce nejprve jako listonoška a později jako prodavačka. Po celou dobu se aktivně podílela na životě farnosti a snažila se o udržení slábnoucí komunity věřících. Přes padesát let pečovala s láskou a zodpovědně o novobystřický kostel sv. Petra a Pavla, o jeho úklid i výzdobu, a rovněž sloužila při bohoslužbách jako varhanice.

Relikviář s ostatky sv. Auraciána. mučedníka a ochránce města

Slavnost ukončí eucharistická bohoslužba

Podle liturgických zvyklostí začala slavnost již v předvečer svátku, 2. srpna, kdy byl relikviář s ostatky světce nesen v průvodu členy kapituly a následně vystaven v presbytáři katedrály. Trvale je pak relikviář uložen v pravé boční katedrální lodi za křtitelnicí. Také během celého pátečního dne (3. srpna), na který připadá svátek sv. Auraciána, mohou věřící v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše uctít jeho ostatky.

„Ostatky světce jsou v tomto chrámu uloženy již od roku 1670, když sem byly převezeny z římských Kalixtových katakomb. Do Budějovic se dostaly proto, aby svatý Auracián, jako výrazný světec, město ochraňoval od přírodních katastrof. V předvečer svátku se takto scházíme; je to příležitost k vystavení vzácného relikviáře a současně k udělení diecézního ocenění osobnostem, které se zasadili o rozvoj života českobudějovické diecéze,“ vysvětlil P. Zdeněk Mareš, děkan katedrální kapituly.

Eucharistickou mši svatou odslouží diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil v pátek, 3. srpna v 17:00 hodin.

(Autor článku: Miroslav Bína)

Čtěte také: Uctíme ostatky svatého Auraciána