ČESKOBUDĚJOVICKÝ BISKUP UDĚLIL MEDAILE SV. AURACIÁNA

Každoročně 3. srpna slavíme v českobudějovické katedrále svátek sv. Auraciána, mučedníka a spolupatrona města, jehož ostatky se od roku 1670 uchovávají ve vzácném relikviáři v katedrále. Právě v tento slavnostní den českobudějovický biskup také uděluje zasloužilým osobnostem ocenění za zásluhy při šíření křesťanských hodnot a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil tak i letos v závěru mše svaté předal jednu zlatou a čtyři stříbrné medaile sv. Auraciána. Fotografie z události najdete ZDE.

Oceněné osobnosti roku 2022  

Ing. Dana Smolková (*1952) – převzala zlatou medaili sv. Auraciána

Foto: Petr Samec

Narodila se v Č. Budějovicích, kde vyrůstala v praktikující katolické rodině. Díky relativnímu uvolnění v roce 1968 mohla studovat na gymnáziu a po maturitě absolvovala Vysokou školu ekonomickou v Praze. Pracovala jako matematik-analytik (programátorka) v Podniku výpočetní techniky. Po svatbě však její profesní kariéru přerušila výchova pěti dnes už dospělých dětí. Již v roce 1968 poznala Dílo Mariino – hnutí Fokoláre a od té doby žije tuto spiritualitu a angažuje se v tomto společenství. Od roku 1990 pracovala 25 let jako ekonom českobudějovické diecéze, ale v průběhu té doby rovněž spoluvytvářela partnerství diecézí České Budějovice, Linec a Pasov. Zároveň se aktivně zapojovala do činnosti různých organizací a hnutí, jako např. Křesťan a práce, Unie katolických žen či Sdružení Ackermann-Gemeinde. Až do loňského roku vypomáhala v účtárně Biskupství českobudějovického.   

»Spolek podporovatelů kostela Umučení sv. Jana Křtitele v Zátoni« – stříbrnou medaili sv. Auraciána převzal předseda spolku Christoph Anderl

Foto: Petr Samec

Tento spolek byl založen sudetoněmeckými a českými věřícími před 21 lety, nejprve jako »Farní sdružení Zátoň« a to za účelem obnovy nejen drobné sakrální architektury v tamní farnosti, ale také i tamního kostela Umučení sv. Jana Křtitele, který po letech takřka jakoby povstal z popela. Díky mimořádnému nasazení všech členů spolku a jejich dobré koordinaci, každým rokem se dařilo získat pro tento projekt obnovy potřebné finanční prostředky, ať již ze strany státních či nestátních institucí, různých firem, dobrovolných dárců a sympatizantů. Podařilo se obnovit mnohé, ale také se podařilo vybudovat dobré a příkladné přátelské vztahy, což je také zásluhou těch, kdo v průběhu let stáli v čele tohoto spolku. Jména některých z nich stojí v tuto chvíli za připomenutí: páni Johann Puritscher, Eduard Brunner, Franz a Alfred Kopany, Edmund Koch, P. Johann Műller či současný předseda Christoph Anderl.

Horst Wondraschek (*1939) – stříbrnou medaili za něho převzala paní Ema Marxová

Foto: Petr Samec

Narodil se na Strakonicku, ale od dětství jezdíval ke svým prarodičům, kteří bydleli v šumavské vesnici Glöckelberg – Zadní Zvonková. Po odsunu sudetských Němců se celá rodina usadila nedaleko Lince, kde otec založil firmu na výrobu pneumatik (Reifen Wondraschek), kterou po něm později převzal. Založil rodinu a se svojí manželkou Ulrike vychovali pět dětí. Po roce 1989 se jako hluboce věřící a praktikující katolík rozhodl udělat vše, co bylo v jeho silách, pro obnovu totálně zdevastovaného kostela sv. Jana Nepomuckého v Zadní Zvonkové. Sám do obnovy investoval, ale podařilo se mu sehnat finanční prostředky, potřebné kontakty a firmy, s jejichž pomocí se v krátké době zrekonstruoval kostel s přilehlým hřbitovem, takže již v roce 1992 mohl být znovuvysvěcen. Poté následovala jednak obnova interiéru kostela, ale v blízkém domě také vybudování muzea, kde se nachází expozice s fotografiemi a exponáty, dokumentující život v obci, kde před jejím zánikem žilo přibližně 1500 obyvatel. Za zmínku ještě stojí i to, že farnost Zvonková byla také posledním působištěm P. Engelmara Unzeitiga, který zemřel v koncentračním táboře Dachau a v roce 2016 byl prohlášen za blahoslaveného.

Božena Lapáčková (*1939) – převzala stříbrnou medaili sv. Auraciána

Foto: Petr Samec

Narodila se v malé vesničce Štipoklasy nedaleko Týna nad Vltavou a především rodičům vděčí za dar víry v Boha. Základní školu navštěvovala na Modré Hůrce a v Týně nad Vltavou. Později studovala Střední ekonomickou školu v Č. Budějovicích, kde maturovala v roce 1968. Do manželství vstoupila v roce 1963 a s manželem Ladislavem vychovali dvě děti a dočkali se čtyř vnuků. Celou svou pracovní kariéru věnovala ekonomii a květinám v zelinářsko-zahradnickém komplexu Voříškův dvůr, kde pracovala až do svého odchodu do důchodu. Poté však ještě vypomáhala až do roku 2013 ve velkoobchodu květin. Odtud ji znala celá řada kněží ještě z období totality, neboť tam se jezdilo za nákupem květin, nejen bílých Hortenzií, zdobících Boží hrob mnoha farních kostelů v diecézi. V roce 1988, při jedné církevní slavnosti, byla poprvé požádána o výzdobu v katedrále a od té doby aranžuje květiny nepřetržitě i v několika dalších kostelích.

Marie Fišerová (*1932) – stříbrnou medaili převzala dcera paní Fišerové

Foto: Petr Samec

Od svého mládí vynikala upřímnou vírou, kterou považovala za velký a mimořádný dar, o který se neváhala podělit s kýmkoliv a kdykoliv. Takřka přirozeně se zapojovala do úklidu a výzdoby kostela Nanebevzetí Panny Marie v Hrobech, kde také od roku 1989 konala kostelnickou službu. Stala se postupně jakýmsi styčným bodem ve farnosti, neboť díky svým schopnostem dokázala spoluorganizovat nejen sbírku tříkrálovou, ale třeba i sbírku při opravě kostela. Díky svému misionářskému nadšení neváhala vypomáhat i při přípravě křtu dětí v obci, stejně tak jako poskytovala přístřeší – vpravdě to „domus ecclesiae“ – při udělování svátosti nemocných, které se nebála oslovit. I když vzhledem k pokročilému věku sama není již schopna zvládnout všechno to, co zvládala před lety, do péče o kostel dokázala zapojit i své nejbližší.

Svatý Auracián (Auratian, Auratianus)

Podle legendy římský voják žijící ve 2. až 3. století, sťatý pro svoji křesťanskou víru. Patron města Českých Budějovic a spolupatron Čech původně pohřbený v Kalixtových katakombách v Římě. Je zobrazován ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem. Jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může souviset s ryzostí víry jeho nositele. Po přenesení jeho ostatků do Českých Budějovic se jeho jméno používalo i jako křestní. V 17. a 18. století byl Auracián v Českých Budějovicích velmi oblíbeným světcem.  Asi nejznámější Auraciánův obraz od F. B. Doubka z roku 1913 je umístěn na severní stěně v pravé (jižní) kapli katedrály. Další zobrazení Auraciána můžete vidět mimo jiné na vrcholu hlavního oltáře katedrály, na průčelí katedrály, na sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích nebo na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. V roce 2015 dostala jméno Auracián planetka č. 16709, objevená v roce 1995 Janou Tichou z observatoře na Kleti.

Přesné datum Auraciánovy mučednické smrti neznáme, proto slavíme jeho svátek vždy v předvečer výročí přenesení jeho ostatků do českobudějovického chrámu sv. Mikuláše, ke kterému došlo 4. srpna 1670. Letos tedy uplynulo od této události 352 let. Oslavy svátku sv. Auraciána započaly 3. srpna již v 8:00 ranní mší svatou. Pak byl po celý den v katedrále k úctě vystaven vzácný barokní relikviář z roku 1665 s ostatky světce. Stříbrný pozlacený relikviář zhotovil zlatník Abraham Hoffmann na objednávku českobudějovického děkana Tomáše Cucula. Tento relikviář se zachoval dodnes a je uložen ve výklenku na levé straně křestní (jižní) kaple katedrály.

Medaile sv. Auraciána

Medaile je vyhotovena ve dvou stupních – stříbrné a zlaté variantě. Na jedné straně je vyobrazení světce ve vojenském šatě s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem, doplněné latinským nápisem „Svatý Auracián mučedník“. Na druhé straně je potom opatřena znakem českobudějovické diecéze a nápisem „Medaile sv. Auraciána za zásluhy“.