Česká biskupská konference ocenila významné osobnosti za rok 2025
Při slavnostní poutní mši svaté 5. července během Národní pouti 2025 na Velehradě udělila Česká biskupská konference sedm ocenění osobnostem a subjektům z různých oblastí veřejného života za rok 2025. Dva letošní laureáti jsou výrazně spojeni s českobudějovickou diecézí: jsou jimi Víťa Marčík a P. Bohuslav Švehla. Všem oceněným blahopřejeme!
Řád sv. Cyrila a Metoděje
Jiří Suchý
za celoživotní dílo divadelní, hudební a textařské a za kreativní literární počin v oblasti víry a hledání Boha
Řád sv. Cyrila a Metoděje obdržel pan Jiří Suchý; Foto: Člověk a víra
Jiří Suchý (1931, Plzeň) je významná osobnost české kultury – divadelník, herec, textař, básník, hudebník, výtvarník a režisér. V roce 1959 spoluzaložil legendární divadlo Semafor, které zásadně ovlivnilo podobu české hudební a divadelní scény. V tandemu s Jiřím Šlitrem a později s Ferdinandem Havlíkem vytvořil desítky autorských her, písní, poezií a inscenací, které oslovily celé generace diváků. Jeho tvorba je výjimečná nejen svou žánrovou pestrostí, ale i laskavým humorem, poezií a jemnou ironií, s níž přistupuje k životu, lásce i společnosti. Ačkoliv přímo netvoří náboženské umění, v jeho dílech rezonují hluboké hodnoty – naděje, lidskost, dobro a úcta ke každému člověku. Ve výtvarné tvorbě se objevují i symboly duchovního světa – andělé, kříže či biblické motivy. Za svou práci obdržel řadu významných ocenění, mj. Medaili Za zásluhy, Thálii za celoživotní dílo nebo Cenu ministerstva kultury.
Děkovné uznání ČBK
Vítězslav Marčík
za originální a netradiční předávání trvalých hodnot
Víťa Marčík obohacuje již desítky let naši duchovní kulturu; Foto: Život víry
Vítězslav Marčík (1963, Zlín) je výjimečný český herec, loutkář a vypravěč, který působí pod jménem Víťa Marčík. Od 90. let působil se svým vlastním souborem Teátr Víti Marčíka (dnes Divadlo Víti Marčíka), v němž propojuje poetiku lidového divadla s duchovním poselstvím. Jeho inscenace jako Labyrint světa nebo Moravské pašije oslovují publikum všech generací a často zaznívají i v sakrálním prostoru. Jeho tvorba je plná lidskosti, humoru a hloubky, kterou dokáže předat s prostotou i vděčností. S rodinou žije v jihočeských Drahotěšicích. Ocenění na Velehradě získal za originální přínos duchovní kultuře, kterou obohacuje skrze vyprávění, víru a umění. (Ocenění bude předáno později.)
Cecilská hudební jednota
za mimořádné působení v oblasti duchovní hudby
Cecilská hudební jednota z Ústí nad Orlicí byla založena v roce 1803 jako spolek zasvěcený pěstování chrámové hudby. Patří mezi nejstarší kontinuálně působící hudební tělesa tohoto druhu ve střední Evropě. Po celá staletí tvoří neoddělitelnou součást liturgického života ve farnosti i širším regionu. Její členové každoročně hudebně doprovázejí desítky bohoslužeb a pořádají koncerty duchovní hudby. Jednota pečuje o klasické i současné repertoáry, podporuje mladé talenty a uchovává vzácné hudební rukopisy.
Jan Knap
za celoživotní přínos výtvarnému umění
Jan Knap (1949, Chrudim) je český malíř, jehož dílo propojuje současné umění s hlubokým duchovním obsahem. Po emigraci v roce 1969 žil v Brazílii, USA, Německu a Itálii. Studoval u prof. Gerharda Richtera v Düsseldorfu a později teologii v Římě. Jeho tvorba, často inspirovaná každodenním životem Svaté rodiny, vyniká pokojem, jednoduchostí a poselstvím víry. Po návratu do vlasti v 90. letech patří k nejvýraznějším osobnostem českého sakrálního umění. (Ocenění bude předáno později.)
Pamětní medaile ČBK
P. Bohuslav Švehla
za dlouholetou obětavou pastorační službu pro české krajany ve Spolkové republice Německo
P. Bohuslav Švehla; Foto: Česká duchovní služba v Německu
P. Bohuslav Švehla (1955, Sušice) byl vysvěcen na kněze roku 1985. Působil jako farář a děkan v různých farnostech, krátce také jako armádní kaplan v Bosně. Od roku 1999 slouží krajanským komunitám v Německu, kde se stal mluvčím České duchovní služby a je aktivní v pastoraci, krajanských spolcích i ekumenickém dialogu. P. Švehla spolupracuje s krajanským sokolským sdružením TV Sokol Munchen, které je jediným německým zástupcem v Zahraniční obci sokolské. U příležitosti zahájení všesokolského sletu pravidelně koncelebruje při mši svaté v katedrále sv. Víta v Praze. V roce 2024 obdržel nejvyšší sokolské ocenění z rukou starosty ČOS Martina Chlumského. (Ocenění bude předáno později.)
Marie Bláhová
za celoživotní obětavou službu církvi
Marie Bláhová (1948) kvůli víře rodiny nemohla po ZŠ studovat zdravotnickou školu. Vyučila se krejčovou, ale práce ji nenaplňovala. Po několika letech v kanceláři toužila být blíž lidem, a tak v roce 1978 nastoupila do nemocnice na Bulovce, kde si při práci doplnila vzdělání. Od roku 1990 sloužila na recepci Arcibiskupského paláce, kde navázala na působení svého otce. Pomáhala nejen organizačně, ale i péčí o nemocné duchovní. Byla známá svou srdečností, pečlivostí a úctou ke každému – ať šlo o kněze nebo bezdomovce. Ač byla od roku 2008 v důchodu, pracovala až do konce roku 2024. Pro mnohé byla tváří Arcibiskupství – vždy s úsměvem, ochotou a láskou ke službě Církvi. (Marie Bláhová nebyla ze zdravotních důvodů přítomna, ocenění převzala neteř paní Veronika Veselá.)
Marie Oujezdská
za mimořádné zásluhy v oblasti prorodinné politiky
Marie Oujezdská (1958) působí od roku 2001 v Národním centru pro rodinu, které se zasazuje o uznání rodiny jako klíčového prostředí pro vznik a předávání hodnot nezbytných pro zdravou společnost. Ve své práci propojuje ekonomický, teologický i praktický pohled na život rodin. V minulosti se věnovala koučování matek na rodičovské dovolené, pomáhala ženám ve výkonu trestu a dlouhodobě se angažuje v koordinaci center pro rodinu v rámci diecézí. V roce 2013 jí byla udělena medaile sv. Cyrila a Metoděje jako ocenění za přínos brněnské diecézi. Pamětní medaile České biskupské konference je výrazem uznání její neúnavné služby rodině, ženám a církvi.
Tiskovou zprávu ČBK upravil Petr Samec