Ježíš vzal sebou na horu Petra, Jakuba a Jana. Petra jako nositele největší zodpovědnosti za budování církve, Jakuba, budoucího prvního mučedníka a svědka Kristovy slávy, a Jana, nejmilejšího učedníka.
Podle Origena je tradovanou horou Proměnění hora Tábor.
S Ježíšem se v jeho slávě objevili Mojžíš, který vyvedl lid z egyptského otroctví a zprostředkoval mu Boží Zákon, a Eliáš, první z velkých proroků, který bránil práva Hospodina proti modlářskému bohu země Baalovi. S Ježíšem mluvili o jeho smrti, kterou měl v Jeruzalémě podstoupit (dle jiného překladu o jeho exodu, který měl v Jeruzalémě naplnit).
Vše se událo kvůli učedníkům: ti byli probuzeni oslnivým světlem, které vycházelo z Ježíšovy tváře i šatu. Pro apoštoly zazářilo jeho Božství a Petr hned chtěl realizovat společné zabydlení, jak je jasné z návrhu stavění tří stanů – ale doba věčné slávy ještě nenadešla. Oblak, symbolizující za Mojžíšova pobytu na Sinaji Boží velebnost, jim náhle zahalil zjev Proměněného Krista a slyšeli Otcovo přiznání k milovanému Synu s příkazem ho poslouchat. To znamená následovat ho na jeho cestě (srov. Jan 12,26; 14,6;) a to i v nesení kříže s láskou (viz Mt 16,24).
Bože, Tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za Tvé děti; pomáhej nám, ať Tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť On s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
(závěrečná modlitba z breviáře)