Vánoce jsou křesťanské svátky, během kterých si církev připomíná narození Ježíše Krista syna Božího. Vánocům předcházela doba příprav, modliteb a očekávání zvaná Advent. Samotné slavení Vánoc začíná na Štědrý den večer vánoční vigílií.
Doba vánoční podle tradice trvá až do svátku Křtu Páně.
Den, kdy se Bůh stal malým dítětem
Jedinečná atmosféra, kterou se dnes Vánoce vyznačují, se rozvinula ve středověku, díky svatému Františkovi z Assisi. Ten byl hluboce zamilován do Ježíše, Boha-s-námi. Jeho životopis vypráví, že svatý František „nade všechny ostatní svátky slavil Narození Dítěte Ježíše a nazýval svátkem svátků den, ve kterém se Bůh stal malým dítětem, které sálo z lidského prsu“. František oslavu Vánoc obohatil o krásný symbol jesliček. Byla tak zdůrazněna bezbranná láska Boha, jeho pokora a dobrotivost, která se v Ježíši Kristu zjevuje lidem, aby je naučila novému způsobu života a lásky.
Díky vánoční události můžeme Boha oslovovat „Ty“
Díky svatému Františkovi můžeme vnímat, že o Vánocích se Bůh stal opravdu Emmanuelem, Bohem-s-námi, od něhož nás neodděluje žádná bariéra a žádná dálka. V onom Dítěti se Bůh stal každému z nás tak blízkým, tak bližním, že jej můžeme oslovovat „Ty“ a navazovat s ním důvěrný vztah hlubokého citu, stejně jako to děláme u novorozeného dítěte.
V onom dítěti se totiž zjevuje Bůh-láska: Bůh přichází bezbranný, bezmocný, protože nás nechce uchvátit takříkajíc z vnějšku, ale spíše má v úmyslu být ve svobodě člověkem přijat. Bůh se stává bezbranným Dítětem, aby přemohl lidskou pýchu, násilí, žádost po majetku. V Ježíši Bůh přijal tuto nuznou a odzbrojující situaci, aby nás přemohl láskou a dovedl nás k naší pravé identitě.
Zpracováno podle promluvy papeže Benedikta XVI. ze dne 23. 12. 2009, zdroj: vanoce.vira.cz