Cenu hejtmanky Jihočeského kraje Zlatou šupinu udělenou in memoriam Miloslavu kardinálu Vlkovi včera převzala sestra Miloslava Vlka paní Růžena Lívancová.
Podle hejtmanky Jihočeského kraje Ivany Stráské oceněné osobnosti zasvětily svůj život prací pro naši zemi a pro Jižní Čechy, svůj čas věnovaly nám. „Miloslav Vlk svůj čas zasvětil obnově církevního školství. V Českých Budějovicích založil již v roce 1990 gymnázium J. N. Neumanna a zahájil přípravy na zřízení katolické teologické fakulty na Jihočeské univerzitě…“, řekla Ivana Stráská, která Miloslava kardinála Vlka ocenila in memoriam za mimořádné činy, celoživotní práci a zásluhy o rozvoj a dobré jméno Jihočeského kraje.
„Naše první setkání proběhlo po pádu železné opony, kdy po svém biskupském svěcení přijel Miloslav Vlk s velkým nadšením do Říma za námi – českými studenty, z nichž většina tam přišla do emigrace. Vyzval nás k návratu do vlasti a opětovnému budování duchovních hodnot v naší zemi. Toto nadšení stále zůstává v mém srdci a jsem za to Miloslavu kardinálu Vlkovi vděčný“, řekl při této příležitosti diecézní biskup Vlastimil Kročil.
Ocenění získali bývalý dlouholetý ředitel pivovaru Budějovický Budvar Jiří Boček, student Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovicích Lukáš Fiedler, doyen české psychologie Milan Nakonečný a válečný veterán a plukovník ve výslužbě Rudolf Zajac ,kteří převzali od hejtmanky Ivany Stráské Zlatou šupinu. In memoriam byla zároveň udělena policistovi Václavu Haasemu a kardinálovi Miloslavu Vlkovi.
Ocenění Zlatá šupina spojuje představu štěstí se symbolem typicky jihočeského rybářského řemesla. Slavnostní vyhlášení a předání ocenění se uskutečnilo v Alšově jihočeské galerii v rámci oslav vzniku samostatného Československa.
Miloslav kardinál Vlk se narodil 17. května v jihočeské Líšnici. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví, poté krátce pracoval jako archivář. V roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic a v roce 1968 byl vysvěcen na kněze. Po svém vysvěcení byl jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 1978–1988 pracoval jako umývač oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě. Dne 14. února 1990 byl jmenován desátým biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Mezi roky 1991 a 2010 působil jako 35. pražský arcibiskup a 23. primas český.
Kardinál Vlk podlehl zákeřné rakovině plic, kterou u něj lékaři diagnostikovali v návazných vyšetřeních po částečném kolapsu na Štědrý den 2016. Po nerovném boji 18. března smířen s Bohem zemřel.