Svatý stolec (Svatá stolice, lat. Sancta Sedes, it. Santa Sede) je úřad římského biskupa. Šířeji ( dle kanonického práva - kánon 361 CIC), zahrnuje kromě papeže, i celou Římskou kurii. Svatý stolec je hlavním biskupským stolcem římskokatolických věřících po celém světě. Oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydávány v latinském jazyce.
Ecclesia latina a Eclesiae orientales Při vedení katolické církve využívá papež úřadů římské kurie, které jednají jeho jménem a s jeho autoritou. Všechny mají profil na webových stránkách www.vaticana.va. Součástí kurie jsou dále papežské komise, Švýcarská garda, Úřad práce Apoštolského stolce, papežské akademie, papežské výbory a další propojené instituce.
Ekumenický koncil (řec. οἰκουμένη - obydlený svět) neboli všeobecný sněm je setkání biskupů (koncil) církve na celém světě. Pojem celá církev je vykládán pravoslavím tak, že zahrnuje všechny orthodoxní církve v plném spojení mezi sebou navzájem, zatímco katolická církev vyžadují krom toho plné společenství s římskou církví, tj. s papežem (kán. 336 – 341 CIC 1983).
Biskupský sněm / synod (lat. Synodus Episcoporum) je stálá instituce sboru biskupů katolické církve. Instituce byla založena papežem Pavlem VI. dne 15. září 1965 v reakci na podnět koncilních otců II. vatikánského koncilu. Biskupský sněm byl ustanoven apoštolským listem – Motu proprio Apostolica sollicitudo. Shromáždění biskupů má za úkol radit papeži při řízení univerzální církve.
Česká biskupská konference (ČBK) byla ustavena po vzniku České republiky dne 30. 3. 1993 na základě stanov, které schválila 23. 3. 1993 Kongregace pro biskupy. ČBK, zřízená Apoštolským stolcem, je sborem biskupů České republiky, kteří společně vykonávají některé pastorační úkoly ve prospěch křesťanů na svém území k dosahování vyššího dobra, které lidem poskytuje církev podle norem práva, zvláště prostřednictvím různých forem a způsobů apoštolátu, přizpůsobených duchu doby a místním podmínkám (kán. 447 CIC). Biskupská konference je na základě práva zakotveného v kán. 449, § 2 CIC právnickou osobou. Sídlem je Praha. Samým právem k ní patří všichni diecézní biskupové obojího obřadu (římskokatolického i řeckokatolického) a jim naroveň postavení biskupové nástupci, pomocní biskupové a ostatní titulární biskupové, kteří na celém území nebo mimo území vykonávají pro celý národ zvláštní úkoly na základě pověření Apoštolským stolcem nebo biskupskou konferencí. Ke shora uvedené konferenci patří Stálá rada, Generální sekretariát, Ekonomická rada a též komise, ustavené biskupskou konferencí k dosažení určitého cíle (kán. 451 CIC). Ke specifickým úkolům byli dle Stanov ČBK, čl. 26 § 3, jmenováni biskupové delegáti s tím, že si mohou jmenovat spolupracovníky z oblasti oboru a vytvořit radu. K zajištění každodenního chodu jednotlivých orgánů slouží sekretariát. Česká biskupská konference podléhá všem platným normám CIC, zvláště pak kán. 447-459 CIC.
Církevní oblast (lat. regio ecclesiastica) je správní jednotka v římskokatolické církvi, která se skládá z několika provincií. Může být samostatnou právnickou osobou. Podle kanonického práva (kánon 433 CIC) zřizuje jednotlivé církevní oblasti Svatý stolec zejména v zemích s velkým počtem diecézí, na návrh příslušné biskupské konference.
Svatý stolec (Svatá stolice, lat. Sancta Sedes, it. Santa Sede) je úřad římského biskupa. Šířeji ( dle kanonického práva - kánon 361 CIC), zahrnuje kromě papeže, i celou Římskou kurii. Svatý stolec je hlavním biskupským stolcem římskokatolických věřících po celém světě. Oficiální dokumenty Svatého stolce jsou vydávány v latinském jazyce.
Na Nový rok 1786 vzniká biskupství českobudějovické bulou Pia VI. ze září 1785. Dnes je součástí diecéze 354 farností v 10 vikariátech na území krajů Jihočeského, Plzeňského a Kraje Vysočina.
Diecéze (lat. dioecesis) je správní jednotka církví s episkopální strukturou, v jejímž čele stojí biskup s úřadem a sídlem nazývaným biskupství. Diecéze se vymezuje územně, výjimečně institucionálně či funkčně. Podřazenou jednotkou diecéze jsou obvykle farnosti či svazky farností (děkanáty, vikariáty), nadřazená jednotka se u římskokatolické církve je církevní provincie. Hlavní diecéze církevní provincie se nazývá arcidiecéze v čele se sídelním arcibiskupem neboli metropolitou.
Diecézní nebo biskupská kurie, v České republice označovaná také jako konzistoř nebo úřad biskupství, je v římskokatolické církvi ústřední úřad určité diecéze (arcidiecéze). Činnost diecézní kurie zpravidla řídí generální vikář (v případě více generálních vikářů jeden z nich). V každé kurii je ustanoven kancléř, jehož úkolem je především péče o vyhotovení a odesílání listin kurie (tzv. Acta curiæ) a jejich archivace. Jmenování generálního vikáře, biskupských vikářů, kancléře i ostatních osob zastávajících nějaký úřad v kurii přísluší biskupovi. „ Diecézní kurie sestává z těch zařízení a osob, které pomáhají biskupovi v řízení celé diecéze, hlavně ve vedení pastorační činnosti, ve výkonu správy diecéze a ve výkonu soudní moci. “ — kánon 469 CIC
Pastorační rada, nazývaná také farní rada, případně farní pastorační rada (lat. consilium pastorale), je v římskokatolické církvi poradní orgán duchovního správce určité farnosti. Jejím úkolem je podpora pastorační péče. Na rozdíl od ekonomické rady je její zřízení nepovinné, avšak velmi doporučované. Její postavení upravuje kánon 536 CIC.
Církevní soud je v katolické církvi instituce určená k projednávání a rozhodování sporů ve věcech upravených kanonickým právem. V praxi se církevní soudy zabývají nejčastěji manželskými záležitostmi.
Ekonomická rada (latinsky consilium a rebus oeconomicis) je v římskokatolické církvi pomocný a poradní orgán duchovního správce určité farnosti. Jejím úkolem je napomáhat tomu, aby majetek dotyčné farnosti byl spravován s péčí řádného hospodáře. Na rozdíl od pastorační rady je její zřízení povinné. Její postavení upravuje kánon 537 CIC.
