„Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo…“ (Iz 9,1)
Foto: Marie Košinová / Člověk a víra
V letošním ročníku Velikonočního hrkání, které se stalo již tradičně nepřímou součástí liturgických obřadů v Třeboni, chceme stejně jako loni pamatovat na válečné události a s nimi spojenou touhu po míru, ale současně považujeme za důležité přijmout se vší pokorou a kajícností i osobní odpovědnost za společenské dění v naší vlasti, církvi i obci. Jsme si plně vědomi skutečnosti, že se naše nečinnost, či neschopnost konat dobro, negativně propisuje do našich životů, nadějí a svědectví. Uvědomujeme si, že nežijeme ve vzduchoprázdnu a nelze se tedy nekonečně vymlouvat na vnější vlivy. Jistě existuje mnoho způsobů, jak aktivně přistoupit k těmto společenským výzvám, čelit zlu a přitom udržet správný kurs. Účast na Velikonočních hrkáních nám tak dává opět příležitost nejen k rozjímání o těchto souvislostech, ale uschopňuje nás i ke společnému vyznání, že Kristus a jeho evangelium je stejné včera, dnes i navěky a je tedy aktuálním východiskem i pro současnou generaci.
Za organizátory Aleš Kratochvíl
Foto: Marie Košinová / Člověk a víra
