Suchdolská Madona se vrátila "domů"

Autorem kopie je řezbář Štěpán Gottwald ze Skuhrova nad Bělou, který sochu pořídil z jednoho kusu lipového dřeva. Náklady na výrobu sochy jsou hrazeny z veřejné sbírky, která stále probíhá. Podrobnosti najdete v příloze.

Mši svatou spojenou s požehnáním Suchdolské Madony sloužil za přítomnosti starosty města Suchdol nad Lužnicí pana Ladislava Kotrby i samotného umělce pana Štěpána Gottwalda a dalších vzácných hostů místní duchovní správce P. Viktor Jaković, homilii pronesl P. ThLic. Tomáš Vyhnálek OMI, někdejší místní duchovní správce, který stál u zrodu celé iniciativy. Hovořil v ní o tom, jak v době, kdy farnost spravoval, toužil po návratu Suchdolské Madony do kostela, jak Bůh vedl jeho kroky na radnici, kde se dozvěděl o stejné touze pana starosty Mráčka, jak jim vyšla vstříc Alšova jihočeská galerie tehdy v čele s panem ředitelem Štanglem a jak se začala výroba sochy v dílně řezbáře Gottwalda připravovat. Poděkoval všem jmenovaným i všem ostatním, kteří se na díle jakkoli podíleli.

„Někdo by mohl namítnout: vždyť je to jenom kopie, originál zůstal v galerii,“ řekl ve své promluvě otec Vyhnálek a pokračoval: „Já si ale myslím, že právě v tom je dnes ukryto celé poselství. Ono to totiž s Marií bylo vždycky tak, že to nejcennější nešlo zavřít do vitríny. V galerii je socha exponátem — má svou cedulku, teplotu, vlhkost, návštěvní hodiny. Krásná, ale za sklem. Tady v kostele není Madona exponátem. Tady se před ní zase bude klečet a modlit, tady jí lidé budou přinášet, co je tíží — nemoc, starost o děti, samotu, vděčnost. Umělecká hodnota zůstala v depozitáři galerie. Ale to, kvůli čemu ta socha kdysi vznikla, se dnes vrací sem domů.“

Pater Tomáš vyjádřil přání, abychom se Panně Marii podobali, a uvedl jako příklad pana Gottwalda, který musel originál Suchdolské Madony důkladně zkoumat a dlouho se na něj dívat, než vytvořil kopii. Jezuita Jan Rybář nazval Pannu Marii 'Učitelkou víry'. Ona nevěděla, jak se věci vyvinou, mnohokrát nerozuměla a uchovávala všechno ve svém srdci. Až do smrti se učila rozumět. Víra totiž není jistota, že všemu rozumím. Víra je důvěra i tam, kde nerozumím. Buďme kopií Panny Marie svým životem, uchovávejme věci v srdci a nezahazujme to, čemu hned nerozumíme. Říkejme své 'ano', i když nevidíme dál než na pár kroků. A vydržme stát - jako ona - pod křížem i tam, kde se všechno zdá ztracené.

„Moji milí, tahle socha teď bude v našem kostele stát dlouho po nás,“ končí svou homilii Pater Tomáš. „Uvidí generace, které přijmou svátost křtu, svátost manželství a které se budou loučit se svými zesnulými. A vždycky bude mlčky říkat totéž, co řekla Maria v Káně: 'Udělejte všechno, co vám řekne.' Kéž se tedy tato Madona nestane jen pěknou ozdobou, kterou po roce přestaneme vnímat. Kéž je to místo, kde se zastavíte. Kde necháte to, co nesete. A kde si vzpomenete, že Bůh dělá velké věci nejraději skrze obyčejné lidi, kteří řeknou ano.“

Text: Stanislava Vitoňová, foto: Marie Košinová, Člověk a víra. Přiložené i další fotografie si můžete v plném rozlišení stáhnout zde.