Klokotská pouť u staveniště
Hlavní bohoslužby v sobotu i v neděli byly proto slaveny ve venkovním amfiteátru a díky Bohu vyšlo počasí. Ostatní bohoslužby probíhaly v poutním domě Emauzy, kde je kapacita věřících omezená. Otec Jiří se svěřil, že ještě v červnu uvažovali o tom, že by letos zorganizovali pouť jen v omezené míře a pouze pro farní komunitu. Nakonec zvítězila varianta nabídnout pouť všem příchozím. „A bylo to správné rozhodnutí, i přes všechna omezení,“ zhodnotil událost Pater Můčka a dodal: „Děkuji všem milým hostům i všem farníkům, kteří obětovali svůj čas pro poutníky, kteří připutovali zblízka i z daleka."
Hlavní poutní mši svatou v sobotu dopoledne sloužil Mons. David Henzl, generální vikář českobudějovické diecéze a spolužák otce Jiřího. Na začátku se mu dostalo přivítání v podobě kytičky a básničky. S vděčností je přijal a řekl, že se tu dnes scházíme proto, abychom oslavili Matku Boží Pannu Marii Nanebevzatou, která byla vzata do nebe s tělem i duší, a přirovnal náročnou rekonstrukci tohoto poutního místa k náročnosti naší pozemské pouti. Jako se připravuje obnova poutního místa Klokoty, tak jsme i my stále znovu a znovu obnovováni Duchem svatým. „V Matce Boží máme předobraz i skutečnost, že jednou bude proměněna nejenom naše duše, ale i naše tělo a budeme v nebeské slávě prožívat plnost se vzkříšeným tělem, které teď zakouší rekonstrukci,“ dodal Pater Henzl.
Ve své homilii rozjímal generální vikář o obyčejnosti a prostotě Matky Boží. Ano, byla počata bez poskvrny dědičného hříchu, ale to jí neubírá na zásluhách. Ona mohla zhřešit, ale nezhřešila. Duše i tělo u ní byly v naprostém souladu. Nekladla Bohu překážky, byla Mu úplně otevřena a Duch Boží ji zcela pronikal. Proto si ji Bůh vybral jako tu, skrze kterou se narodí Boží Syn, který vykoupí a obnoví člověka porobeného hříchem. Tak se Matka Boží, obyčejná žena, stala ženou neobyčejnou. Ne z vlastní moci a síly, ale moci a síly Božího Ducha, kterému se zcela otevřela a nechala Ho působit. Na konci života pak byla po zásluze vzata s tělem i duší do nebe, byla jako první z čistých lidí proměněna a ukázala nám cestu, jak dojít ke spáse.
„Pane Bože, přijď, vstup, dej mi vytrvalost, dej mi zakoušet radost z toho počatého plodu vtělení, které se odehrává i v mém srdci,“ modlí se otec David zástupně za všechny poutníky. „Ať mě neodradí překážky. Ať mám stále před očima cíl, kam mám dojít – do plnosti radosti, do plnosti spásy.“ A dodává: „Nezapomeňme, že ta cesta není vůbec složitá, ba naopak. Je naprosto obyčejná. Nekomplikujme si to, nehledejme výmluvy. Řekněme: Tady jsme, Bože, Tobě se otvíráme. Amen.“
V závěru mše svaté poděkoval generální vikář otci Jiřímu Můčkovi a celé rodině oblátů za péči o toto poutní místo a o poutníky a prosil o modlitby za ně i za rekonstrukci. Mešní sbírka bude použita na pokrytí vlastního podílu na opravu barokního areálu a poutního domu Emauzy. Na tyto účely farnost stále vybírá. Více se o rekonstrukci poutního areálu a možnosti přispět dozvíte zde a o projektu snížení energetické náročnosti poutního domu Emauzy zde.
Pán Bůh zaplať za vaši štědrost!
Text a foto: Stanislava Vitoňová. Tyto a další fotografie v plném rozlišení si můžete stáhnout zde.
