Pěší putování do Želiva
Pěší putování má své kouzlo. Při chůzi se krásně povídá a rozjímá. To si nejvíce odnáším z letošního putování do Želiva do tamního chrámu Narození Panny Marie dne 12. září. Být a jít spolu, se známými i novými poutníky. Vždy máme připravené duchovní zamyšlení, které nás nasměruje na Boha. Při cestě se to hezky rozvine, v tichu přírody, ve sdílení s druhými, v modlitbě. Zastavujeme se u křížků, kaplí i kostelů. Modlíme se za naše blízké, poutníky, kteří mají zdravotní problémy a nemohou jít s námi, za obyvatele míst, kudy procházíme. Letos nám cestou „otevřeli“ v Babicích, kde jsme mohli vstoupit do kaple i využít místní posezení s pohoštěním od manželů Šilerových. V Hořepníku nás již podruhé vítala paní Kaňková, která se kostelu pečlivě věnuje. A stejně se postarala i o nás.
Nově jsme obdivovali chátrající a zároveň krásný kostel v Rovné. Za otevření děkujeme paní Kozelské. Na posledním zastavení v Červené Řečici se k nám přidali další poutníci, se kterými jsme se na chvíli ztišili v místním kostele. Je to dar být v místech, která svědčí o víře minulých generací. A zároveň nás oslovuje víra současná, živá, při mši svaté v Želivě i v každém z nás. Na přímluvu Panny Marie za Ježíšem!
Text a foto: Miluše Jílková, Lukavec
* * *
Nejen, že se při putování krásně povídá a rozjímá, ale zároveň zjistíte, že jste věnovali to, čeho se všem dnes nedostává, a to je váš čas. Netroufám si ho nazývat volným, protože si myslím, že věnujete-li svůj čas Pánu Bohu a pracujete pro něj, vždy se vám to nějakým dobrým, milostivým a požehnaným způsobem projeví. Zároveň má každý poutník svůj úmysl, o který při pouti prosí a který nese Panně Marii.
Letos jsme z Chvojnova putovali do Želiva již posedmé, z putování se stala tradice. Je úžasné, že počet poutníků se v cíli každým rokem rozrůstá a každoročně i roste počet míst, ze kterých přicházejí. V Želivě před kostelem Narození Panny Marie byla vidět přátelská setkání, plná upřímné radosti. Želivský opat Tadeáš Róbert Spišák nás všechny osobně přivítal a byl zjevně sám dojat a potěšen zájmem o tuto mariánskou poutní tradici.
Nám ze Chvojnova pěší putování zahájil náš P. Rudolf Benedikt Machalík, kterému děkujeme za milé, přátelské a duchovní zamyšlení s požehnáním na cestu. Dále chceme poděkovat za otevření a připravení kapličky v Kojčicích panu Svárovskému a za otevření kapličky a následné pohoštění paní Dvořákové ze Svépravic. Musím se přiznat, že mě letos asi nejvíc potěšily zpětné reakce účastníků, kdy mi psali, že děkují za krásné putování a společenství.
Text a foto: Jana Pavlíková, Služátky
