Homilie Svatého otce Lva XIV. při mši na Monumento de los Españoles, Buenos Aires v pondělí 9. listopadu 2026, svátek Posvěcení lateránské baziliky
Milí bratři a sestry,
se srdcem plným radosti slavím spolu s vámi tuto svatou eucharistii. „Pojďte, pozorujte Boží skutky,“ zve nás dnes žalmista (Žl 46,9). Moje návštěva této země, Argentiny, mi umožňuje vidět ve vašich tvářích nadšení pro víru, které je pro nás velikým darem Svatého Ducha. Nejkrásnější dílo, které nám Pán svěřil, je jeho církev, tak dobře viditelná, kdykoli se Boží lid shromáždí kolem jednoho stolu, aby mu vzdal díky.
Svátek Posvěcení lateránské baziliky, který dnes slavíme, nás vede k základům toho, co z nás činí církev. Bazilika sv. Jana v Lateránu je sídlem římského biskupa, papeže, a jako taková je znamením jednoty a společenství pro všechny místní církve světa. Právě z toho důvodu byla nazvána „Matkou všech církví“.
Mateřství římské církve se projevuje službou společenství, takže v sobě všichni pokřtění mohou navzájem poznávat bratry a sestry v jediném domě. V církvi jsme skutečně všichni přijímáni jako „členové Boží rodiny, jako budova stojící na základě apoštolů a proroků, která má za úhelný kámen Krista Ježíše; v něm celá stavba uspořádaně vyrůstá ve svatý chrám v Pánu“ (srov. Ef 2,19–21).
Je to právě obraz chrámu, který propojuje čtení, která jsme vyslechli.
Evangelium popisuje výrazné gesto, které Pán učinil: s bičem z provazů vyhání Ježíš obchodníky z chrámu (srov. Jan 2,15). Takto chce vrátit Otcovu domu jeho pravdivost. Lidstvo je odjakživa v pokušení obchodovat s Bohem. Je to pohanská logika „dávám, abych dostal“, iluzorní představa, že můžeme získat Boží přízeň, nabídneme-li mu na oplátku něco svého. Kristus vyvrací toto smýšlení: Bůh je Otec, který je neustále připraven darovat nám všechno dobré. Chrám, příbytek jeho přítomnosti, se tak znovu stává domem modlitby pro všechny jeho děti.
Z tohoto domu podle vidění proroka Ezechiela vyvěrá řeka tekoucí zpod prahu směrem k východu (srov. Ez 47,1). Je to obraz s bohatou symbolikou: její vody uzdravují vše, s čím se setkají, navracejí život stvoření a dávají vyrůst všem druhům stromů, jejichž plodů nikdy neubývá. Vody plynou směrem k Arábii. Biblický text zde konkrétně ukazuje na pouštní oblast ve velké propadlině u Mrtvého moře, kde zhola nic neroste, jak samo toto jméno napovídá. A přece i vody Mrtvého moře se uzdravují: objevuje se tam překypující hojnost ryb a znovu se rodí všechny živé bytosti. Kde byla smrt, je nyní život; kde byla nemoc, je nyní zdraví; kde byl suchopár, je nyní plodnost.
Žalm k nám hovoří o zemi, která se otřásá, a o horách, které se řítí do hlubin moře. Tyto obrazy poukazují na křehkost a chaos, s nimiž se často setkáváme v lidské zkušenosti. I naše rodiny často zažívají komplikované situace: nedostatek stability, sociální těžkosti, nejistá práce, domácí násilí, bolestivá odloučení, závislosti, které ohrožují a ničí rodinné vztahy. Uprostřed všeho tohoto utrpení a krizí nám Boží slovo září nadějí: Bůh je uprostřed nás, nemůžeme se bát. „Bůh je naše útočiště a síla, neochvějná pomoc v úzkosti.“ (Žl 46,2) Na skále, kterou je Kristus, naše rodiny a celá společnost nacházejí pevný základ, který podepírá stavbu a chrání ji před bouřemi, které na ni útočí (srov. Mt 7,24–27).
Když dnes slavíme Posvěcení lateránské baziliky, oslavujeme znamení spásné přítomnosti Boha Otce v jeho církvi. Církev, chrám Ducha a mystické Kristovo tělo, nabízí živou vodu, samotného Ježíše, který léči a uzdravuje naše rány (srov. Jan 4,14). Také naše rodiny v Pánově blízkosti v jeho domě nacházejí posilu a uzdravení a nepřestávají nést ovoce.
Nejmilejší bratři a sestry, Kristus nám svým zmrtvýchvstáním už připravil místo ve svém srdci. Přijměte tuto milost ve svých rodinách! S ním a v něm se každá rodina může stát zárodkem skutečné obnovy pro tuto zemi. Dějiny, kultura a společnost Argentiny našly v rodině zdroj, z něhož lid čerpá klíčové hodnoty. Ve vaší zemi, která je místem setkání různých kultur a národů, se rodina stala skutečností, kde se předává víra i lidské ctnosti, kultura práce, úcta ke starým lidem, ochrana života a věrnost danému slovu. Nerezignujte pod dojmem hlasů, které tvrdí, že křesťanská rodina byla překonána; naopak – dnes více než kdy jindy představuje opěrný bod mezi mnoha nejistotami naší doby.
Otevřete dveře svých domovů Kristu: mluvte přirozeně o Ježíši se svými dětmi, zůstávejte v něm spojeni. V důvěrnosti domácího ohniště se víra předává spolu se životem prostřednictvím nejobyčejnějších gest: požehnání před jídlem, modlitba před ulehnutím, odpuštění a vzájemné naslouchání, prarodiče, kteří učí modlitbě, cesta na nedělní mši, příprava na duchovní obnovu nebo na pouť. Rodina je vskutku privilegovaným místem pro poznání Krista a setkání s ním. Náš milovaný papež František, který byl biskupem tohoto města, to vyjádřil se vší rozhodností: „Rodina je povolána k tomu, aby se setkávala k denní modlitbě, četbě Božího slova a ke slavení eucharistie, a tak rostla v lásce a stále víc se proměňovala v chrám, v němž přebývá Duch.“ (Amoris laetitia 29)
Drahé rodiny, chci vás povzbudit, abyste se stali protagonisty evangelizace! Argentinská církev vás potřebuje. Buďte oporou pro biskupy, pro faráře, pro pastorační pracovníky a pro katechety v jejich poslání. Životaschopnost této církve bude moci získat nový dech a nadšení, když budou rodiny oživované vírou, když zůstanou jednotné a když budou žít svou službou hlásání radostné zvěsti. Tak vaše rodiny zažijí obnovenou plodnost, budou-li prožívat své vlastní poslání vychovávat „jako skutečnou službu, jejímž prostřednictvím se předává a vyzařuje evangelium, až se sám rodinný život stane itinerářem víry a v jistém smyslu křesťanskou iniciací a školou následování Krista“ (sv. Jan Pavel II., Familiaris consortio 39).
Panně Marii, Nuestra Señora de Luján, a jejímu snoubenci sv. Josefovi svěřme všechny naše rodiny. Právě ve Svaté rodině nazaretské našel Boží Syn svůj domov na zemi; On ať nám žehná, aby se i naše domovy staly chrámem jeho přítomnosti.
Text: VATICAN NEWS, foto: VATICAN MEDIA
