Výstava u sester boromejek

Rok 1946 přinesl nucený odchod německých obyvatel z Prachaticka. Mezi nimi byly také německé sestry boromejky, jejichž působení ve městě sahalo až do poloviny 19. století. Osmdesáté výročí těchto událostí připomíná výstava 80. výročí odsunu německých obyvatel a německých boromejek která se věnuje jak dějinám řeholní komunity, tak poválečnému vysídlení obyvatel Prachaticka.

Prachatické boromejky přišly do města v roce 1860. V domě rodiny Neumannovy v Horní ulici čp. 142 založily klášter a postupně rozšiřovaly svou činnost. Vyučovaly dívky, provozovaly soukromou školu a penzionát a věnovaly se také péči o děti. Jejich působení se postupně stalo součástí místního školství a sociální péče. Výstava připomíná rovněž proměny domu Neumanneum a osudy sester, které zde žily a pracovaly.

Významnou kapitolu představuje služba boromejek v prachatické nemocnici. Do nové nemocnice nastoupily v roce 1905 na žádost okresního zastupitelstva. V roce 1938 byly české sestry po zabrání Sudet propuštěny a nahrazeny německými ošetřovatelkami. První tři boromejky se do nemocnice vrátily v červnu 1945 na žádost českého primáře MUDr. Františka Kudely. Povál­ečný provoz nemocnice, kuchyně a prádelny byl ve velmi špatném stavu a sestry musely překonávat značné pracovní obtíže. Situaci navíc zkomplikoval odchod primáře Kudely do vojenské služby a jednání jeho nástupce. Boromejky proto v červnu 1946 podaly výpověď; jejich služba v nemocnici skončila k 1. červenci.

Další část výstavy se věnuje samotnému odsunu německého obyvatelstva z okresu Prachatice. Přibližuje sběrné středisko v Prachaticích, které vzniklo v objektu původně postaveném německou vojenskou správou. Po skončení války zde byli soustřeďováni němečtí uprchlíci a později také lidé určení k odsunu. Podle dobových údajů mělo středisko kapacitu 1 600 až 2 000 osob a během jeho činnosti jím prošlo v jedenácti transportech celkem 13 440 lidí. Středisko ukončilo činnost 16. srpna 1946. Přehled transportů zachycuje také jednotlivé odjezdy z Prachatic a Vimperka do poválečného Německa.

Samostatné panely připomínají životní osudy německých boromejek, jejichž životy byly poválečnými událostmi zásadně poznamenány. Nejde jen o samotný odchod z Prachatic, ale také o další působení sester v rakouské kongregaci. Výstava představuje konkrétní ženy, jejich životní data, práci a osudy, které by jinak mohly zůstat zapomenuty.

Pozornost je věnována také prachatickému faráři P. Fritzi Hofmannovi. Ten během války sloužil českým i německým obyvatelům bez rozdílu, navštěvoval nemocné a vedl pohřby. Po válce mu bylo umožněno přestěhovat se do Bavorska, kde pokračoval v duchovní a akademické činnosti.

Závěrečný historický panel zasazuje události na Prachaticku do kontextu vyhánění německého obyvatelstva z Československa v letech 1945–1946. Připomíná poválečné právní a politické rozhodnutí, princip kolektivní viny i rozsah nuceného vysídlení.

Výstava tak nabízí především konkrétní historické údaje, fotografie, jména a životní příběhy. Připomíná, jak se poválečné změny promítly do života Prachatic, do osudů místních obyvatel i do dalšího působení řeholní komunity, která zde působila po několik generací.

Výstavu můžete zhlédnout po domluvě se sestrou Bohuslavou Kubačákovou na tel. 602 435 319.

Text: Jaroslav Pulkrábek, foto: Stanislava Vitoňová