Kájovská pouť v jubilejním Roce sv. Františka

„Na první pohled se může zdát, že Královna nebes Panna Maria a chudáček z Assisi nemají mnoho společného, ale opak je pravdou,“ pronáší ve své homilii otec biskup Pavel a své tvrzení odůvodňuje: „Spojuje je nit nejčistší biblické spirituality, a to tajemství chudých a pokorných, skrze něž Bůh vykonal a koná ty největší věci.“ Biskup Posád mluvil o zvěstování Panně Marii, které se neudálo v paláci, ale v zapadlé galilejské vesnici. O tom, že Maria nezachraňuje lidstvo lstí nebo mečem, ale svým radikálním FIAT: „Ať se mi stane podle Tvého slova. Jsem služebnice Páně.“ Její naprostá prázdnota a chudoba ducha umožnila Bohu, aby do ní vložil celé své božství. Maria je slávou Jeruzaléma, je pýchou Božího lidu ne proto, že by oslavovala sebe, ale proto, že se stala jasným a průzračným zrcadlem Boží slávy.

František byl mužem, který byl do Panny Marie doslova zamilovaný. On miloval Eucharistii, miloval kněze, miloval Kristovu nejsvětější oběť. Jednou řekl: „Kdybych potkal velikého světce a potom ubohého kněze, nechal bych světce čekat a nejdříve bych se pozdravil s tím knězem, protože on zpřítomňuje Kristovu nejsvětější oběť.“ Na Pannu Marii složil chvály. A co na ní nejvíce obdivoval? Její chudobu a pokoru. František pochopil, že největším nepřítelem člověka je jeho vlastní ego. Já, já, já. Máme touhu ovládat, vlastnit, znamenat něco sami od sebe. On se před svým biskupem svléká a zříká se svého dědictví. Vyprazdňuje své ruce, aby je mohl Bůh naplnit.

Absolutně vyprázdněný byl Kristus, který se vydal do krajnosti. Stejně tak Panna Maria i svatý František. František nechtěl vlastnit ani ty obrovské zásluhy, které nepochybně měl. Když se ho druzí ptali, proč za ním jdou takové davy, odpověděl: „Bůh nenašel na této zemi hříšnějšího a ubožejšího tvora, než jsem já. Proto si mě vybral, abych zahanbil moudré a mocné.“

„Můžeme se ptát,“ řekl biskup Posád, „v čem Bůh nachází zalíbení. V naší síle? V našich dokonalých pastoračních plánech? V našem sebevědomí? Ne. Bůh nachází zalíbení jedině v srdci, které se Mu dokáže plně odevzdat. Nachází zalíbení v Mariině čistotě a ve Františkově prostotě.“ František říkal, že každý člověk má porodit Krista. Stane se tak tehdy, když Ho milujeme, žijeme v upřímnosti a rodíme Ho svými skutky, zjevujeme Ho svou láskou. K tomu potřebujeme Mariánský postoj. Potřebujeme odložit své zbraně, jistoty, strachy a říci: 'Pane, tady jsem. Učiň se mnou, co Ty chceš.'

„Svět kolem nás nás nutí, abychom byli silní, draví, soběstační,“ uzavírá svou homilii biskup Posád. „Velikými se však stáváme tehdy, když padneme na kolena. Skutečná síla se rodí z modlitby a z vědomí, že bez Boha nejsme nic. Kéž o nás jednou Hospodin může říci, že v našem životě našel zalíbení! Panno Maria, chloubo lidského rodu, pros za nás! Svatý Františku, zrcadlo chudoby, vyprošuj nám pokorné srdce! Amen.“

V závěru mše svaté poděkoval českokrumlovský prelát Václav Pícha Pánu Bohu za dar kněžství – na kněze byl vysvěcen českobudějovickým biskupem Antonínem Liškou 12. října 1991, na Zlatou sobotu kájovskou. U příležitosti svého jubilea nabídl poutníkům pamětní kartičky s Pannou Marií Kájovskou a poprosil je, aby se za něj pomodlili jeden Zdrávas ideálně ještě v Kájově, a vyjádřil vděčnost Panně Marii za to, že ho od ministrantských let vedla a ochraňovala.

Za všechny farníky mu k jubileu poblahopřál Zdeněk Kalianko, který kromě jiného řekl: „Nejdůstojnější otče preláte, jste kněz, pastýř, který věrně doprovází po celá léta své věřící na této pozemské pouti. Je mnoho těch, které jste pokřtil, oddal, vyzpovídal, udělil jim první svaté přijímání či svátost nemocných a mnohé jste doprovázel a doporoučel do Boží náruče. A především nám při každé mši svaté zpřítomňujete živého Krista v Nejsvětější svátosti oltářní.

Děkujeme Vám za ta léta obětavé a věrné služby. Děkujeme za každé duchovní slovo, modlitbu, radu, přítomnost v životě věřících, v životě farnosti. Přejeme Vám pevné zdraví, mnoho sil a Božího požehnání do dalších let kněžského života. Děkujeme za duchovní vedení a péči. Ať Vás Panna Maria kájovská, ale i fatimská a svatý kníže Václav chrání a provázejí svým požehnáním!“

Závěrečné požehnání udělil biskup Posád ostatky nedávno blahořečených mučedníků P. Buly a P. Drboly. Odpoledne následovala modlitba litanií k Panně Marii před vystavenou Nejsvětější svátostí oltářní a svátostné požehnání.

Text a foto: Stanislava Vitoňová. Tyto i mnoho dalších fotografií můžete zhlédnout zde. Po přihlášení si je můžete i stáhnout v plném rozlišení.