Slavnost svatého Auraciána v českobudějovické katedrále
Při modlitbě nešpor řekl diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil: „Žijeme v době, kdy není snadné být křesťanem. Jsme však povoláni k tomu, abychom čerpali z milostí, které nám Církev zprostředkovává skrze své služebníky poslané k tomu, aby se stali prostředníky mezi Bohem a lidmi. Čerpejme tedy sílu, abychom byli po příkladu svatého Auraciána schopni vydávat tomuto světu svědectví, že patříme Kristu.“
Homilii při slavnostní mši svaté pronesl děkan, P. Zdeněk Mareš, a v úvodu se nejprve soustředil na přítomnost relikviáře s ostatky sv. Auraciána v českobudějovické katedrále a jejich význam pro nás. „Máme před očima vystavený relikviář s ostatky světce a to je doslova hmatatelný důkaz duchovního spojení s římskou církevní obcí, která už od počátku vydávala svědectví o víře v Krista Pána. Nejde tady jen o nějakou ideu, nejde o žádný virtuální svět, naše křesťanská víra je velmi konkrétní. Jsme takřka hmatatelně, viditelně spojeni s těmi, kdo pro víru prolévali svou vlastní krev.“ Vedle pochybností spojených se samotným jménem světce či co říká poněkud stroze křesťanská tradice, poukázal pak na to, co je skutečně podstatné. „Ať už bylo jeho jméno jakékoliv, jestliže původním místem jeho pohřbení byly právě Kalixtovy katakomby v Římě, pak zcela jednoznačně žil v období pronásledování církve a patří mezi autentické svědky křesťanské víry! […] A to je také důvod k tomu, abychom si tohoto křesťanského mučedníka připomínali a projevovali mu úctu.“
V druhé části své homilie vyšel děkan katedrální kapituly z textu evangelia (Mt 10, 26-33), v němž Ježíš povzbuzuje své apoštoly, aby neměli strach. Připomněl pak důležitý a podstatný rozdíl mezi strachem a bázní, kterou je třeba pěstovat, prohlubovat a upevňovat. A k tomu závěrem doplnil: „Dnešní společnost by se dala charakterizovat jakousi tísní a obavou z budoucnosti. Stres, neklid a úzkost se staly nemocí naší moderní společnosti. A je tomu tak i přesto, že oproti předchozím generacím máme tolik výhod a svých vlastních jistot: zajišťujeme se ekonomicky, uzavíráme smlouvy o pojištění, životní, úrazové, nemocenské… Neříkám, že to nemáme dělat a že je to špatně, ale ptejme se také, proč potom tolik nejistoty a strachu z budoucnosti, z toho, co se stane? Domnívám se, že důvodem je hlavně to, že se vytratila ze společnosti nebo se postupně vytrácí ona posvátná bázeň před Hospodinem. Čím víc totiž ubývá bázně Boží, tím víc roste strachu v lidech! Je dobře, abychom si to alespoň my, křesťané naslouchající Božímu slovu, znova připomněli a abychom si znova uvědomili tento důležitý aspekt našeho vztahu k Pánu Bohu. Kéž nám v tom pomáhá a je pro nás povzbuzením i světec a náš mocný přímluvce, sv. Auracián!“
V závěru slavnostní liturgie udělil českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil zasloužilým osobnostem ocenění za zásluhy při šíření křesťanských hodnot a mimořádné přispění k rozvoji života diecéze. Této události se budeme věnovat ve zvláštním článku.
Krom toho byla tato slavnost také příležitostí, aby diecézní biskup vyjádřil své poděkování děkanovi katedrální kapituly P. Zdeňkovi Marešovi: “Již před několika týdny jsme děkovali Pánu Bohu za zdárně dokončené dílo obnovy nejstaršího budějovického kostela sv. Prokopa, ale i této katedrály svatého Mikuláše, která se opět zaskvěla v celé své kráse. Katedrála je prvním chrámem celé diecéze a jakýmsi středobodem duchovního života místní církve; zde se konají obřady svěcení kněží či jáhnů, zde se světí posvátné oleje na Zelený čtvrtek, zde se scházíme jako společenství církve při všech důležitých událostech naší diecéze. Při této dnešní slavnosti bych tedy ještě jednou rád poděkoval tomu, na jehož bedrech celé to dílo obnovy spočívalo, panu děkanovi, Pateru Zdeňkovi. Jsem rád, že mu také nyní mohu předat jmenování monsignorem, respektive dekret o jmenování kaplanem Jeho Svatosti, papeže Lva XIV., s datací ve Vatikánu, dne 17. června tohoto roku."
Svatý Auraciáne, oroduj za nás!
