Panna Maria Bolestná a vnitřní uzdravení

Svatí

Každý člověk je nějakým způsobem zraněný, ať už tím, co se mu v životě přihodilo, nebo tím, jak se k němu chovali rodiče či druzí lidé. Můžeme být zranění i svým postojem k sobě. Rád bych na začátku promluvil o životě Panny Marie Bolestné, protože právě na něm si ukážeme, jak se můžeme uzdravit.

Projdu teď sedm Mariiných bolestí a uvedu k nim vždy pár poznámek, abychom poznali, jak je prožívala. Většinou se na tyto bolesti Panny Marie díváme zvnějšku, ale teď na ně pohlédneme zevnitř a dozvíme se o hluboké svatosti Matky Boží.

1. bolest: Panna Maria se svatým Josefem přinášejí Ježíška do chrámu

Jedná se zároveň o čtvrté radostné tajemství. Panna Maria řekla jednomu světci, že Obětování bylo radostnou událostí do chvíle, než jí svatý Simeon zjevil proroctví. Svatý Simeon řekl Panně Marii: „Tvou vlastní duší pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2,35) V Bibli máme jeho řeč zaznamenánu jen zkráceně: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat,“ (Lk 2,34) ale církevní otcové říkají, že Simeon vypověděl Marii všechny detaily Ježíšova utrpení. Tehdy jí bylo šestnáct, sedmnáct let a dozvěděla se, že syn, kterého zázračně porodila a kterého jí zvěstoval archanděl, podstoupí brutální smrt. Musela s tím vědomím žít celý život. Ona v tom okamžiku vnitřně zemřela. Proto ji svatí nazývají Královnou mučedníků. Chci poznamenat, že ona svému synu v Jeho díle nikdy nebránila, naopak, vedla Ho jako matka tak, aby své utrpení podstoupil záslužným způsobem.

2. bolest: Útěk Svaté rodiny do Egypta

Panna Maria svému synu naprosto důvěřovala. Pro nás je tato bolest důležitá tím, že jsme v současnosti svědky rapidního zhoršování geopolitické situace a brzy budeme možná muset vynaložit ohromné úsilí, abychom si uchovali víru a jistotu, že nás z toho Bůh dostane.

3. bolest: Ztracení Dítěte Ježíše v Jeruzalémě

Panna Maria prožívá bolest nad tím, že s ní není její syn. Je to předzvěst zejména sedmé bolesti. Nebojí se, ani se nehněvá, ale postrádá svého syna, stýská se jí.

4. bolest: Setkání Panny Marie s Ježíšem při cestě na Kalvárii

Panna Maria vidí svého syna zbičovaného, korunovaného trním. Podle Turínského plátna byl Pán Ježíš nádherný muž. Vysoký, dobře stavěný, krásný. Když však Ho Panna Maria – podle učitelů církve - viděla jít na Kalvárii, byl tak zbitý, že Ho nemohla poznat. Když Ho takto viděla, vzpomněla si na slova svatého Simeona a všemu se poddala, přijala to, umřela sama sobě. Je to skoro vrchol její oběti. Vzdala se všeho, co sama chtěla, co si přála a po čem toužila ve vztahu ke svému synu, aby byla její oběť úplná.

5. bolest: Ukřižování Ježíše

Zde bych se chtěl zmínit o jedné své zkušenosti. V jednom z případů exorcismu se jednalo o démona, který viděl vnitřní život Panny Marie. Trošku to vysvětlím. Andělé byli stvořeni s dokonalou znalostí toho, k čemu byli stvořeni, a věděli, co se stane, když poslechnou, i co se stane, když neposlechnou. Rozdíl mezi lidmi a anděly spočívá v tom, že lidé jsou omezení, jsou hloupí. Když se pro něco rozhodneme, zaměříme na to svou vůli. S postupem času se to zaměření rozvolní, potřebujeme hodně času, aby se to rozhodnutí upevnilo. Jelikož si však byli andělé dokonale vědomi toho, co dělají, nebyla tam žádná nevědomost, slabost, měli plné poznání a jejich volba byla mnohem svobodnější než naše. Když tedy učinili rozhodnutí, zaměřili svou vůli jedním směrem – dobrým či špatným. Na celou věčnost. A všichni padlí andělé dosvědčují, že příčinou jejich pádu byla neochota k oběti. Bůh po nich chtěl, aby Mu obětovali jednu věc a následně mohli po celou věčnost prožívat blažené patření.

Onen démon viděl vnitřní život Panny Marie a řekl, že byl tak nádherný, že Pannu Marii nechtěl sdílet ani s Bohem, chtěl ji pro sebe. A protože je Panna Maria vnitřně tak nádherná, nikdy by ji nepředstihl, nikdy by nebyl krásnější než ona, a on chtěl tu krásu pro sebe. Zeptal jsem se démona, co bylo na kráse Panny Marie tak výjimečné. Mluvil o čistotě její krásy, čistotě její lásky, ale hlavně o tom, že od chvíle, kdy se odevzdala Bohu, nikdy nemyslela na sebe. To znamená, že se Panna Maria liší od nás všech. My pořád myslíme na sebe, na to, kolik nás to bude stát, když se něčeho zřekneme. Jako exorcista vybízím lidi k postu a jejich reakce jsou zoufalé, ale ujistím je, že půst není tak těžký. My stále uvažujeme nad tím, kolik nás co bude stát, jak moc nás to bude bolet.

Když Bůh Pannu Marii o něco požádal, řekla ANO a učinila to. Byla absolutně nesobecká. A nešlo jen o to, že se obětovala jednou. Ona to dělala znovu a znovu a znovu. Tím se liší od nás, od všech světců i andělů v nebi. Andělé měli možnost přinést oběť jednou, Panna Maria se obětovala opakovaně celý život. Svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu řekl, že jediný povzdech Panny Marie má větší váhu než všechno utrpení, mučednictví a dobré dílo svatých dohromady. Neexistuje nikdo podobný Panně Marii. Její svatost je větší než svatost všech svatých i andělů dohromady. Kdyby si měl Bůh vybrat mezi ní a vším stvořením, vybral by si ji, protože ona je po Kristu tím nejúžasnějším stvořením, které kdy kráčelo po této zemi. Je jiná než všichni ostatní.

Svatý Tomáš Akvinský řekl, Bůh po nás v konečném důsledku chce, abychom Mu obětovali svou vůli.  

Každá oběť má tři části:

1. Zříci se něčeho dobrého a obětovat to Bohu. Pak už to patří Jemu a ne nám. Když kněz při mši svaté zkolabuje po obětování, musí přijít jiný kněz a dokončit mši svatou, protože obětované dary jsou položeny na oltář a jsou obětované Bohu, nemůžeme je tam prostě nechat.

2. Zabití oběti. U Krista šlo o smrt na kříži.

3. Požití oběti. Proto kněz přijímá Svaté přijímání.

Když prožíváme utrpení a obětujeme ho ve mši svaté, vlastně neobětujeme to utrpení, ale obětujeme Bohu svou ochotu trpět. Zříkáme se určitého dobra ve svém životě – svého pohodlí, svých plánů, svého pokojného emocionálního života – a obracíme se k Bohu, odevzdáváme Mu ho.

Ze slov démona lze vyvodit, že vnitřní krása roste obětí. Démon nazýval Pannu Marii Zrcadlem moudrosti. A jelikož pořád mluvil o oběti a zříkání se, zeptal jsem se: „Tys vlastně viděl v nitru Panny Marie Boha, že?“ A od odpověděl: „Ano. Proto jsem chtěl být Bohem. Chtěl jsem pro sebe Jeho krásu.“ Nechtěl moc, změnu zřízení atd., ale krásu. A démon pokračoval: „Protože mi tu krásu nedal, plivl jsem na Něj.“

Obětováním se připodobňujeme Bohu. Bůh Otec nepřináší oběti, protože oběť se přináší Bohu. Ale pro celou věčnost rozhodl a umožnil, aby se Jeho syn obětoval za nás. Je tu aspekt věčnosti. Je tu ochota Boha Otce odvrátit se od dobra pozemského života svého Syna, aby mohl přinést oběť za naši spásu.

Další věc je, že Bůh stvořil tento svět, aby byl viditelným znamením Jeho slávy. To znamená, že kdykoli hřešíme, stáváme se zloději, protože krademe to, co patří Bohu. Když hřešíme, porušujeme Boží řád stvoření a musíme za to zaplatit. Bůh Otec přijal omezení manifestace své slávy pro naše dobro, pro naši spásu. Kdyby každý člověk na této Zemi spáchal jeden lehký hřích denně, znamenalo by to, že bychom urazili Boha osm bilionkrát. Navíc víme, že množství smrtelných hříchů je obrovské, lidé páchají těžké hříchy, které tolik urážejí Boha! Pořád slyšíme o právech člověka a je to dobře, ale nikdo nemluví o nesčíslném množství urážek Boha v důsledku toho, jak je svět zlý. A Bůh to byl ochoten podstoupit. To je krása, kterou vidí démon v Bohu Otci. Jeho ochota trpět, omezení vnější manifestace Jeho slávy pro naše vyšší dobro.

Jak to všechno souvisí se zraněními a uzdravením? Panna Maria podstoupila své ohromné utrpení a ani na Kalvárii nemyslela na sebe, pouze na Boha. Ptal jsem se démona, co měla na mysli Panna Maria, když stála u paty kříže, a on řekl, že jí dal Bůh poznat, že se jedná o oběť, kterou může přinést jen ona. Ona znala svého syna jako nikdo jiný a věděla, že je naprosto nevinný, a byla svědkem Jeho hrozného umučení. Ona to utrpení přijala, přinesla tu oběť.

6. bolest: Ježíšova smrt

O šesté bolesti řekl démon: „Consummatum est.“ Kristova oběť začíná v Getsemanské zahradě, když říká Otci: „Ne má vůle, ale Tvá se staň!“ (Lk 22,42) Pak následuje Jeho utrpení. Vším svým utrpením nám Pán Ježíš získává uzdravení a odčiňuje trest, který je následkem pádu Adama a Evy a našich hříchů. Když je na kříži, dávají Mu houbu namočenou v octu, ale On se od ní odvrátí, aby tím odčinil pád Adamův, když pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého. Po svém utrpení řekl: „Consummatum est.“ To znamená, že všechno, co je potřeba pro naše uzdravení, je dokonáno.

Consummatum est Panny Marie znamená, že přijímá do náruče mrtvé tělo svého syna, objímá ho a naplňuje svou oběť.

7. bolest: Uložení Ježíšova těla do hrobu

O sedmé bolesti říká démon: „Finitum est.“ Kněz přijme při mši svaté Svaté přijímání a tím dokončí rituální oběť mše svaté. Ale obřad ještě není u konce. Kněz se obrací k lidem se slovy: „Ite missa est,“ což se nejlépe překládá jako „Bylo odesláno.“ Oběť mše svaté byla poslána k Bohu a je tedy dokončena. Finitum est. A teprve poté se ve mši svaté poprvé mluví o oběti v minulém čase. Byla podána. Byla obětována.

Finitum est Panny Marie stojící u hrobu svého syna znamená, že skončilo všechno utrpení a bolest, kterou po ní Bůh žádal. Naplnilo se všechno, co se mělo stát jejímu synu, všechno, co s sebou nesla po celý svůj život.

O utrpení Panny Marie mluvíme jako o bolestech, jen v jednom případě jsem se setkal s výrazem „rána“ nebo „zranění“, ale nebylo to myšleno v tom smyslu. Kladl jsem si otázku: Jak to, že Panna Maria nebyla vším tím, čím prošla, zraněná? Nepotřebovala po smrti svého syna konzultace u psychologa. Jak to? Jednoho dne jsem četl o zraněních v podání Tomáše Akvinského a ten řekl: „Člověk je zraňován tehdy, když se brání tomu, co působí zkázu.“ Jsme zraňováni tehdy, když se bráníme bolesti, když se bráníme utrpení. Panna Maria se nikdy utrpení nebránila. Ona přijala každou oběť, každou bolestnou věc a nikdy nehleděla na sebe – to je jiné vyjádření toho, že se nikdy nebránila tomu, co po ní Bůh žádal. Kdykoli po ní Bůh něco žádal, hned Mu odpověděla: „ANO.“    

Jednou jsem říkal: „Když Bůh viděl vnitřní krásu Panny Marie, úplně se jí odevzdal.“ Démon mě suše opravil: „Je to obráceně. Když Panna Maria poznala, jak je Bůh dobrý, cele se Mu odevzdala.“ Možná víte, o čem mluvím. Jedna z nejhorších věcí, kterou může kněz zažít, je návštěva ženského kláštera, kde je svatá a láskyplná matka představená a něco po vás chce, a Vy jí to prostě nemůžete odmítnout. Panna Maria taky nemohla Bohu nic odmítnout, dala Mu všechno. Také viděla, jak nepatrná je ve srovnání s dobrým Bohem, proč by tedy měla hledět na sebe?

Panna Maria se Bohu cele odevzdala, ničemu se nebránila, a proto nebyla nikdy zraněná. Ano, strašně trpěla – její utrpení absolutně přesahuje naše chápání - ale nebyla zraněná.

Panno Maria Bolestná, oroduj za nás!

Celou promluvu v angličtině najdete zde.