Pouť kněží na Lomci

Biskup Kročil rozjímal ve své promluvě o připravenosti Panny Marie ke službě, o těžkostech, které prožívala. Mluvil o jejích rodičích, svatém Jáchymovi a svaté Anně na základě informací z Jakubova protoevangelia a z apokryfních spisů. Zmínil se o významu křestního jména, které zároveň předurčuje poslání člověka, a o Zvěstování Panně Marii. Položil otázku: „Jsme připraveni zaslechnout Boží volání, slyšet Ho, když k nám promlouvá?“ Uvedl příklad Zachariáše, který měl všechny předpoklady k tomu, aby přijal Boží poselství, neboť absolvoval mnoho škol, znal všechny zákony a proroky, ale stejně neměl odvahu uvěřit, že by mohl Bůh učinit slibovaný zázrak. „Služba Bohu, život s Bohem jsou mnohdy nepopsatelné, protože to jsou naše niterné záležitosti. Máme tu dva bohoslovce Vojtěchy a s nimi jsme při skrutiniích vzpomínali, kdy a jakým způsobem vstoupil Bůh do jejich života. To bychom si měli připomínat všichni, abychom věděli a uvědomovali si, že jsme byli všichni povoláni. Nemůžeme se spoléhat jen na náš rozum a to, co jsme nastudovali, protože Boží moudrost přesahuje systémy, které máme nastaveny.“

Po homilii se ujal slova rektor pražského semináře P. Radek Tichý: „Prosím ty, kteří mají být přijati mezi kandidáty jáhenství a kněžství, aby předstoupili. Jsou to Vojtěch Švarc z farnosti Nové Hrady a Vojtěch Franěk z farnosti Lišov.

Vojtěch Švarc má za sebou tři roky v římském semináři a na univerzitě Santa Croce. Ještě před seminářem ušel krátkou cestu v rámci komunity Rodina Panny Marie. V semináři vykonává službu varhaníka a také redaktora nepomucenského časopisu Brázda a v rámci teologických studií ho baví úplně všechno a jde mu úplně všechno.

Vojtěch Franěk má za sebou dva roky v semináři na pražské fakultě, ještě před seminářem pracoval v sociálních službách a má krátkou řeholní zkušenost u františkánů. Na fakultě nalezl zvláštní zálibu v předmětu historie, ale také mezi všemi bohoslovci má vždycky hotové zkoušky úplně jako první. Vykonává službu hospodáře, při níž komunikuje s údržbou a s prádelnou.

Vaše Excelence, nejdůstojnější otče biskupe, jménem svým a jménem pana rektora z Říma srdečně a s hrdostí doporučuji tyto naše bratry k přijetí mezi kandidáty jáhenství a kněžství.“

Biskup Kročil vyjádřil radost nad žádostí seminaristů a položil jim otázky:

„Milí Vojtěchové, chcete jít za hlasem Kristovým a dokončit svou přípravu k službě v Jeho církvi, abyste se stali způsobilými k přijetí svěcení?“

„Chcete usilovat o to, abyste se stali podobnými Pánu Ježíši a mohli věrně sloužit v Jeho církvi?“

Když na obě otázky odpověděli ANO, řekl: „Církev vaše předsevzetí s radostí přijímá. Ať sám Bůh dovrší to, co ve vás započal. Amen.“ V závěru mše svaté předal oběma seminaristům potvrzení o přijetí kandidatury.

Pouť pokračovala společným obědem a kněžským sdílením. „Mám z pouti radost,“ řekl P. Petr Plášil, prachatický vikář. „Kněží jsou spolu, spolu se modlí, slaví mši svatou, stolují spolu, popovídají si a navzájem si poslouží svátostí smíření.“

Text a foto: Stanislava Vitoňová. Přiložené i další fotografie v plném rozlišení si můžete stáhnout zde.