Uvedení R. D. Mgr. Martina Bětuňáka do nové služby ve Strakonicích

Vyslechnuté evangelium (Mk 13,24-32): Ale v těch dnech, po onom soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.

„Drazí spolubratři v kněžské a jáhenské službě, řeholníci a řeholnice, milí poutníci, bratři a sestry v Kristu, našem Pánu,“ oslovil v úvodu své homilie shromážděný Boží lid českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil. „Dnešní evangelium se na první pohled může zdát pro slavnostní uvítání kněze nezvyklé, protože mluví o otřesech, bdělosti a příchodu Syna člověka. Ve skutečnosti však nabízí hluboký obraz toho, čím má společenství farnosti a její nový pastýř být: místem bdělosti, naděje a věrnosti.“

Příchod nového duchovního správce do farnosti přirozeně vyvolává celou škálu pocitů počínaje očekáváním či zvědavostí a konče nejistotou z toho, co nového přijde. A právě vyslechnuté Markovo evangelium, ač se to zpočátku nezdá, avizuje proměnu, naději a hlubokou zodpovědnost. Každá změna v církvi a ve farnosti je jako rašící fíkovník (Mk 13,28). V Duchu svatém vyrůstají nové listy, proudí nová míza a později dozrávají nové plody.

„Milý otče Martine, přicházíš do farnosti, která má svou historii, své tradice, své radosti i své bolesti,“ obrací se na otce Martina Bětuňáka českobudějovický biskup. „Lidé, kteří v těchto lavicích sedí, zde prožili kus svého života s Bohem. Přicházíš jako ten, kdo má tomuto 'stromu farnosti' pomáhat růst, chránit ho před suchem a objevovat v něm skrytý život.“ Přítomným věřícím pak klade biskup na srdce: „A vy, drazí farníci, jste zváni, abyste novému faráři pomohli zapustit kořeny. Rostlina roste jen tam, kde nachází dobrou půdu a přijetí.“

V dalším se biskup Kročil věnuje farnosti. Ve světle verše Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. (Mk 13,34) nazývá farnost Božím domem, který nám zanechává Kristus, aby v něm každý vykonával „svou práci“. Zdůrazňuje, že farnost není soukromým podnikem faráře, ani to není pouhý servisní bod pro věřící. Nový kněz nemá dělat všechno sám. On přichází, aby slavil svátosti, hlásal Boží slovo, pastoračně vedl a sjednocoval. Úkolem farníků je nenechat ho v tom samotného, nýbrž podle svých možností a schopností pomáhat duchovně i prakticky, modlitbou, v charitě, v práci s mládeží, v péči o nemocné nebo v prostém budování dobrých sousedských vztahů.

Oním vrátným z verše Mk 13,34 je obrazně i doslova kněz, neboť on

• Stojí u dveří církve, když křtí novorozené děti a otevírá jim do ní cestu
• Stojí u dveří srdce, když ve zpovědnici rozvazuje pouta hříchu
• Stojí u dveří věčnosti, když doprovází umírající.

Kněz má bdít a připomínat lidem, aby nezapomínali na Boha a setkali se s nadějí, která nepochází z tohoto světa.

„Dnes tedy stojíme na prahu nové etapy této farnosti,“ uzavírá biskup Vlastimil Kročil svou otcovskou promluvu. „Milý otče Martine, přeji Ti a vyprošuji, abys zde našel svůj domov. Aby byla Tvá služba nesena Duchem svatým, abys měl srdce pastýře, které umí naslouchat, a paže, které umějí objímat i podpírat. Drazí farníci, přijměte otce Martina jako Boží dar. Modlete se za něj, protože kněz je jen člověk a vaši modlitbu potřebuje víc, než si myslíte.

Kéž Pán žehná této farnosti i všem Tobě svěřeným farnostem i tomuto novému začátku. Kéž společně bdíte, společně pracujete na Božím díle a s radostí vyhlížíte Toho, který přichází s velkou mocí a slávou. Amen.“

Po mši svaté následovalo menší agapé.

Text: Stanislava Vitoňová, foto: Michal Klečka, Člověk a víra. Tyto a další fotografie v plném rozlišení si můžete stáhnout zde.