Českobudějovický biskup uděloval svátost pomazání nemocných ve Veselí nad Lužnicí

1. Slavil ji její bývalý duchovní správce, nynější českobudějovický biskup Mons. Vlastimil Kročil.

2. Byla zaměřena na lidi v důchodovém věku. Tradici mší svatých pro lidi pokročilejšího věku zavedl biskup Kročil v době, kdy spravoval farnost jako administrátor. Tato mše svatá je sloužena v letním období a následuje po ní společný oběd, při němž staré lidi obsluhují jejich mladí příbuzní – vnoučata nebo děti.

3. Českobudějovický biskup spolu s nynějším místním duchovním správcem P. Ladislavem Proksem při ní udělovali svátost pomazání nemocných, kterou přijalo šedesát šest lidí a jednalo se nejen o seniory a nemocné, ale o lidi různého věku s vážnými zdravotními problémy.

4. Při mši svaté byli na hlavní oltář navráceni andílci, kteří byli odsud odcizeni před dvaceti devíti lety.

Ve své homilii se biskup Kročil opíral o vyslechnuté evangelium (Mt 16,13 – 20) a obrátil se na přítomné seniory slovy: „Pán Ježíš se dnes ptá i vás, za koho Ho pokládáte. Ptá se vás, kteří máte za sebou dlouhý život, poctivou práci, spoustu radostí, ale i své bolesti, kříže a možná i oslabené zdraví.“ Zdůraznil, že jejich pokročilý věk i ubývající síly neznamenají, že nemají Bohu co nabídnout. „Zralost víry spočívá v něčem úplně jiném, spočívá v důvěře,“ pokračuje biskup a nabízí slova, kterými se lidé mohou na Boha obrátit: „Pane, ty jsi můj Spasitel. Ty jsi ten, v jehož rukách je celý můj život – minulost, přítomnost i to, co přijde.“

Když chodil Pán Ježíš po této zemi, zastavoval se u nemocných, naslouchal jim, dotýkal se jich a uzdravoval je. Stejně je tomu i dnes. On přichází do konkrétní situace každého člověka, do jeho bolesti, únavy či obav. Svátost nemocných není „posledním pomazáním“, ale je to svátost posily, útěchy a podle Boží vůle i uzdravení duše a těla. Je to zároveň svátost setkání, protože Bůh zná křehkost lidského těla i duše a pocit opuštěnosti, který někdy přichází v souvislosti s nemocí. Proto nám zanechal toto viditelné znamení své Blízkosti.

Při mazání posvěceným olejem jako by Pán Ježíš každému říkal: „Neboj se. Já o tobě vím. Znám tvou bolest, tvou únavu i tvůj strach. Dnes ti dávám svou sílu.“ Olej v Bibli představuje hojení, úlevu a sílu. Dává milost čelit těžkostem s pokojem a důvěrou. Přináší odpuštění, vnitřní úlevu a narovnání vztahů s Bohem i lidmi.

Otec biskup Vlastimil vybídl své bývalé farníky, aby odevzdali Pánu Ježíši:

- Svá unavená těla a své bolesti, aby dostali sílu snášet je s trpělivostí.
- Svou samotu a obavy, aby byli naplněni Jeho pokojem.
- Své rodiny a drahé, protože jim jim svými modlitbami mohou ohromně pomoci.

„Nebojte se přijmout tuto milost,“ končí českobudějovický biskup svou promluvu. „Pán je s vámi, drží vás za ruku a říká vám stejně jako Petrovi: 'Jsi pro mě vzácný a má láska k tobě nikdy nekončí'. Kéž vás Pán naplní svým pokojem, obnoví vaši naději a daruje vám sílu pro každý nadcházející den. Amen.“

Text: Stanislava Vitoňová, foto: archiv farnosti