Fotografie z obřadu si prohlédněte na konci článku. Velký rozhovor s otcem biskupem Vlastimilem k 10. výročí biskupské služby si přečtěte na odkazu ZDE.
Homilii pronesl světitel jubilanta, kardinál Dominik Duka. Mluvil o lásce, neboť se četl úryvek z Janova evangelia – přikázání lásky. Zmínil se o tom, že činem skutečné lásky je Slovo. V řeči Mojžíšově, Ježíšově a Izaiášově je to „davar“ a označuje nejen zvuk, nýbrž i skutek, čin, událost. Jde o dílo ne umělé, nýbrž živé inteligence, která mění svět, kterou začíná celý vesmír.
„Jezdím sem častěji a vidím, že jste katedrálou, o kterou se pečuje,“ věnoval se v další pasáži kardinál Duka českobudějovické diecézi. „Katedrálou, která první proběhla liturgickou reformou. Katedrála je srdcem místní církve českobudějovické diecéze, která má v relaci k počtu obyvatel největší počet přihlášených katolíků a je tedy určitým způsobem důležitou oblastí pro celou českou církevní provincii.“ Zmínil se o založení diecéze císařem Josefem II., o tom, jak se po navrácení svobody do naší země stala českobudějovická diecéze nejchudší diecézí co do materiálního zabezpečení. „Přesto chci – zvlášť ve světle zkušeností s restitucemi – říci, že tím největším bohatstvím je člověk stvořený k Božímu obrazu. Proto tedy můžete tvrdit, že máte nejbohatší diecézi, a buďte na to hrdí i vy, páni biskupové – desetiletý a sedmnáctiletý. Máte se o co opřít. Opřete se všichni, spolubratři kněží i vy všichni ostatní. Je to určitá hodnota i pro civilní správu, protože když se člověk opírá o zásadu ‚Cokoli chceš, aby druzí činili tobě, čiň ty jim,‘ musí vám klesnout kriminalita a budete mít občany, kteří vědí, co je zodpovědnost.“
Kardinál Duka hovořil o historii českobudějovické diecéze, zmínil se o biskupovi – vlastenci Valeriánu Jirsíkovi a jeho heslu „Bůh – církev – vlast“ a v souvislosti s ním i o papeži Lvu XIII. a jeho encyklice Grande munus na záchranu středoevropských a balkánských Slovanů. Mluvil také o současném papeži Lvu XIV. a jeho studiu na univerzitě sv. Tomáše Akvinského a vyslovil domněnku, že současný pontifikát bude klást důraz na obnovu studia teologie.
„Myslím, že máme za co otci biskupovi Vlastimilovi poděkovat. Vidíte sami, že zde neodpočíval, ale s plnou vervou pokračoval v linii, kterou začala obnova v roce 1968 po návratu biskupa Hloucha a pokračovala dál přes krátký úsek kardinála Vlka, biskupa Lišky a Paďoura. Můžeme slavit. Slavit práci, dílo odevzdané. Co potřebujeme? Spojit pozdrav papeže Lva XIV. ‚Pokoj vám‘ a jeho výzvu ‚Nebojte se!‘ Kolikrát se tato výzva objevuje v Bibli? Otče biskupe Vlastimile, ale i otče biskupe Pavle a všichni přítomní – díky vám všem, že stojíte pevně na svém místě věrni zásadám, kterých se máte držet. Nebojte se! Pokoj vám. Amen.“
V závěru mše svaté poděkoval biskup Vlastimil Kročil všem za přání a jejich přítomnost a řekl: „Deset let není mnoho, ale ani málo na to, abychom si uvědomili, kolik jsme toho společně prošli. Ne vždy se všechno podařilo, ale určitě je zač děkovat. Chci poděkovat panu kardinálovi za jeho slova, biskupům, kteří svou přítomností prokázali jednotu a kolegialitu biskupského sboru – je mi velikou ctí. Děkuji vám, kněžím a jáhnům, kteří působíte v pastoraci, a opakuji: bez vás, bez vašeho nasazení, bez vaší pomoci by toho biskup příliš mnoho nezmohl. Tolik si vážím každého z vás, kdo se s ochotou a nadšením podílíte na budování Božího království a radostně hlásáte evangelium Ježíše Krista! Před deseti lety jsem svěřoval svou pastýřskou službu pod ochranu Panny Marie, kterou zde v Budějovicích vzýváme jako ochránkyni města. Činím tak i dnes s vědomím, že ona není jen ochránkyní našeho města, ale i celé diecéze a nás všech. Také jsem tehdy odkazoval na výrok jednoho z velkých církevních otců, svatého Řehoře Velikého, který řekl: 'Modlete se za mě, bratři a sestry, abych působil požehnaně.' Kéž se tak stane a vaše i mé modlitby jsou vyslyšeny na přímluvu svatého Mikuláše! Děkuji.“
Text a foto: Stanislava Vitoňová
