Svatováclavská mše svatá v Českém Krumlově s udělením ocenění

Publikováno

dnes

Každoročně velkolepá slavnost svatého Václava v kostele svatého Víta v Českém Krumlově nezůstala v ničem pozadu ani letos. Slavnostní mše svatá s pádnou homilií českokrumlovského preláta Mgr. Václava Píchy, JC.D., Schwarzenberská granátnická garda, modlitba v Růžové kapli, udělení ocenění. Přibyla snad jen rýmovaná gratulace panu prelátovi a v důsledku rekonstrukce farního areálu chybělo tradiční setkání na faře po skončení liturgie.

„Svatý Václav je spolupatronem naší farnosti a ochráncem Českého Krumlova,“ řekl v úvodu své homilie českokrumlovský prelát Václav Pícha a dodal, že je tomu tak dle závěti prvního českokrumlovského preláta Jiřího Bílka z Bílenberka, který je pohřben v Růžové kapli a na jehož přání se ve zdejším farním kostele zpívá o nedělích a slavnostech na konci mše svaté nepřetržitě po celá staletí Svatováclavský chorál s příslibem, že díky tomu bude svatý Václav Český Krumlov vždy ochraňovat ode všeho zlého.

V samotné homilii se Pater Pícha věnoval srovnání současné geopolitické situace s časem, kdy žil svatý Václav. V naší době zuří nesmyslné války, umírají statisíce nevinných lidí a ti, kteří to mohou ovlivnit, nejsou schopni či ochotni konflikty ukončit, ustoupit, nalézt nějaký kompromis, hledat společnou cestu, kterou bychom došli míru. Svatý Otec Lev XIV. opakovaně vyzývá k jednání, k ukončení konfliktů a zdůrazňuje, že válka je zlo.

Svatý Václav žil v podobné atmosféře a situaci a musel ji jako státník řešit. On však byl ochoten jít na souboj se svým protivníkem sám a položit svůj život za své vojáky, hledal cesty, jak zabránit krveprolití a zajistit národu mír a svrchovanost. Věrně žil podle evangelia a miloval své bližní – i ty nejobyčejnější a nejchudší. Byl to prostě křesťan, který své křesťanství poctivě žil.

Svatý Václav nebyl naivní a byl si vědom komplotu, který spřádá jeho matka s jeho rodným bratrem Boleslavem, protože oni považovali jeho snahu o smíření, odpuštění, o mír a pokoj za slabost a vyznávali právo silnějšího, mstu a bezohlednost. „Svatý Václav se připravoval na smrt a počítal s ní a o to zbožněji prožíval mši svatou a přijímal svátosti,“ pronáší v závěru své homilie Pater Pícha. „Byl nakonec opravdu zavražděn, ale český lid dobře pochopil, kým svatý Václav byl, a již skoro tisíc sto let se k němu všichni utíkáme zvláště v dobách složitých a nebezpečných a prosíme ho o mocnou ochranu. Svatý Václave, nedej zahynouti nám, ni budoucím! Amen.“

Po modlitbě po svatém přijímání se v Růžové kapli pomodlili kněží spolu s jáhnem a s panem Adamem Pezoldem, synem princezny Pezoldové roz. Schwarzenberkové, přímým potomkem českokrumlovských Schwarzenberků, za ty, kteří jsou tam pochováni.

Ještě před závěrečným požehnáním přišly k otci Václavu Píchovi zástupkyně farníků a poblahopřály mu ve verších k svátku i k nadcházejícímu třicátému pátému výročí kněžského svěcení:

Milý pane preláte, v kalendáři končí září, svatý Václav má tam řádek,
proto jsme tu mladí, staří, připíjíme na Váš svátek.
Přejeme Vám štěstí, zdraví, občas cestu do světa.
Hrstku opravdových přátel, farnost ať Vám rozkvétá.
Ještě druhé přání máme, než květiny Vám předáme:
třicet pět let poctivého kněžství, požehnaná doba!
Oříšek pro gratulanta - těžko hledá slova.
Do dalších let kněžské služby hojnost Božích milostí,
to Vám přejí, vyprošují všichni z naší farnosti.

Nakonec přistoupil českokrumlovský prelát Václav Pícha k udělení ocenění: „Při slavnosti svatého Václava se vždycky snažím ocenit zasloužilé farníky. Dnes je oceněnou paní Eva Hylenová, dlouholetá a obětavá varhanice.“ Paní Hylenová nic netušila a vyznamenání ji zaskočilo. Snažila se skrýt dojetí, protože stříbrná medaile, kterou přebírala z rukou otce Píchy, je oceněním i pro jejího zemřelého manžela, který ji pokaždé doprovázel svým krásným zpěvem a který jí ofocoval a zvětšoval noty, aby na ně svým poškozeným zrakem viděla.

Paní Hylenová je samouk, vždycky moc ráda hrála na klavír a pohřby a mše svaté začala doprovázet asi v roce dva tisíce ve svých šedesáti letech. Slouží hudbou dodnes, doprovází pondělní a páteční bohoslužby. Srdečně blahopřejeme!