Poutní mše svatá ke svatému Jakubu Staršímu ve Světlíku v okrese Český Krumlov

Publikováno

dnes

Místní duchovní správce P. Jan Rothschedl přivítal na začátku poutní mše svaté jejího hlavního celebranta, českobudějovického biskupa Mons. Vlastimila Kročila, který vyjádřil vděčnost za to, že může slavit mši svatou na tomto pohnutém místě poznamenaném mnohými křivdami a těžkostmi, ale i odpuštěním a hledáním nových cest ke vzájemné spolupráci.

„Svatý apoštol Jakub je v křesťanské tradici zosobněním poutnictví,“ řekl biskup Kročil v úvodu své homilie a krátce se zmínil o svatojakubské cestě. „Pouť však není jen o kilometrech, které ujdeme po prašných cestách, ale je to především cesta srdce.“ Tento chrám, který dnes znovu dýchá životem, společenstvím a modlitbou, byl svědkem hlubokých ran minulosti. Nese tichou bolest odchodu, opuštěných domovů a přetržených kořenů, kdy po druhé světové válce museli zdejší němečtí obyvatelé odejít. Zanechali tu své pole, svoje vzpomínky, ale také tento chrám, hřbitov – místo, kde se křtily jejich děti a kde se loučili se svými drahými.

Zároveň uchovává tento chrám i příběh těch, kteří sem přišli potom. Lidí, kteří zde hledali nový domov, častokrát sami vykořeněni ze svých původních krajů, a možná si k tomuto místu zatíženému minulosti těžko hledali vztah.

Avšak to, co se zde stalo a stále se děje, je v lidských očích téměř zázrak. Namísto nezájmu či hněvu a hořkosti sem původní obyvatelé i jejich potomci přijíždějí s láskou k místu, kde žili jejich předkové, s otevřenou náručí i dlaní. „A vy, dnešní obyvatelé této obce a farnosti,“ obrací se českobudějovický biskup na přítomné farníky, „jste tuto podanou ruku, tuto nabízenou lásku a smíření přijali a otevřeli jste i svoje srdce a svoje dveře. Společně jste vzali do rukou nářadí, zorganizovali sbírky a pustili jste se do opravy kostela i zdejší fary. Každá nová taška na střeše, každý očištěný oltář a každý opravený detail je viditelným důkazem toho, že smíření není jen prázdným slovem, nýbrž je to konkrétní práce, společně vypitá káva, je to stisk ruky a společná modlitba tak, jak to slyšíme i v jednom blahoslavenství Ježíše Krista, kdy říká: „Blahoslavení ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ (Mt 5,9)“

Pastýř českobudějovické diecéze mluvil o atributech patrona zdejšího kostela, jimiž jsou poutnická hůl a mušle. Paprsky mušle se sbíhají do jednoho bodu podobně, jako se v tomto chrámu – a především u Kristova obětního stolu – sbíhají cesty různých lidí. Mluvil o jeho odvaze vykročit, která vyžaduje odvahu odpustit, vyjít ze stínu minulosti a překročit hranice, které mezi lidmi vystavěly dějiny.

Zdejší kostel je krásný, ale ještě krásnější chrám vybudovali všichni zúčastnění ve svých srdcích. Chrámu z kamenů vrátila tvář jejich víra a jejich lidskost. „Kéž je tato dnešní poutní mše i naše setkání nejen oslavou toho, co se již podařilo dokončit, ale i posilou pro dny příští. Kéž je tento kostel pro zdejší obec a farnost i široké okolí majákem naděje. Důkazem, že žádná rána není tak hluboká, aby ji Boží láska a lidská dobrá vůle nedokázaly uzdravit,“ modlí se diecézní biskup českobudějovický a děkuje všem za jejich úsilí, modlitby a za dar společenství. „Ať jsme na přímluvu svatého Jakuba naplněni radostí, že se jednom v nebeském království všichni setkáme. Svatý Jakube, patrone poutníků, oroduj za nás a provázej nás na naší společné cestě! Amen.“

Po modlitbě po svatém přijímání pozval otec Jan Rothschedl přítomné k tradiční pobožnosti na hřbitově u kříže za zemřelé předky, zvlášť za ty, kteří zemřeli v tomto roce.