Pouť do Zadní Zvonkové – pouť, která spojuje
Pouť začala ve 13.30 hodin na česko-rakouské hranici. Kněží zde rozdali více než dvěma stům poutníků materiály přibližující život P. Engelmara Unzeitiga, které sloužily jako podklad k osobní meditaci během cesty. Samotné putování ke kostelu sv. Jana Nepomuckého ve Zvonkové probíhalo v tichu a modlitbě, což vytvořilo prostor pro hlubší zamyšlení nad životem tohoto výjimečného muže.
Po příchodu do Zadní Zvonkové měli účastníci možnost navštívit místní muzeum. Expozice představuje nejen život a odkaz P. Engelmara, ale také připomíná odsun německého obyvatelstva a vysídlení Zvonkové po druhé světové válce. Další část výstavy zachycuje proměny místa po roce 1990 a postupnou obnovu této dnes již znovu ožívající lokality.
Vrcholným bodem dne byla mše svatá sloužená v kostele sv. Jana Nepomuckého. Bohoslužba probíhala v německém jazyce, evangelium však bylo čteno česky i německy. Kostel byl zaplněný a navzdory drobné jazykové bariéře jsme si my čeští účastníci mši velmi užili. Bylo povzbudivé vidět, jak společná víra dokáže spojovat lidi napříč hranicemi i jazyky.
Velkou radost nám přinesla také možnost vzájemného setkání. Vedli jsme mnoho inspirativních rozhovorů, navázali nová přátelství a domluvili první kroky budoucí spolupráce. Potěšila nás i slova samotných misionářů Mariannhill, kteří vyjádřili přání, aby se příští ročník nesl více v česko-německém duchu. Velmi si totiž váží rostoucího zájmu poutníků z České republiky.
Letošní pouť se nám velmi líbila. Vydali se na ni mladí i starší účastníci a každý si v ní našel to své – někdo prostor pro modlitbu a ztišení, jiný nové přátele, další inspiraci pro svůj duchovní život. Odjížděli jsme domů obohaceni nejen o nové zážitky, ale také o vědomí, že i na místech poznamenaných složitou historií může vznikat společenství, naděje a vzájemné porozumění.
Text a foto: P. Jan Mikeš
