ORA ET LABORA aneb Na chvíli cisterciákem

Vyšebrodští cisterciáci si svého patrona připomínají podle vlastního liturgického kalendáře dvakrát; hlavním dnem je 21. březen, tedy den jeho odchodu na věčnost, tradičně označovaný jako transitus – přechod. Svatý Benedikt zemřel v objetí svých bratří krátce poté, co přijal viatikum neboli svaté přijímání před smrtí jako posilu na cestu do věčnosti. Zanechal po sobě dědictví mimořádného rozsahu: jeho nadčasová Řehole je dodnes pevným základem mnoha řeholních společenství, která významně ovlivnila běh dějin i kulturní bohatství Evropy.

Cisterciáci jsou mnišským řádem, jenž vznikl na přelomu 11. a 12. století jako zdařilá reforma Benediktovy řehole. První cisterciácký klášter v Čechách byl založen roku 1142 v Sedlci u Kutné Hory, klášter ve Vyšším Brodě potom roku 1259.

Cisterciácký řád se snaží být znamením velké slávy, kterou Bůh připravuje těm, kteří Ho milují. Život vyšebrodských bratří je jednoduchý. Sestává z bohoslužby, modlitby latinského breviáře, četby, manuální práce a mlčení. Někomu by se mohl zdát život podle řehole monotónní a přísný, ale všechna omezení a pravidla si zdejší muži volí jako praktické evangelium pro život s Bohem a takový život je plný pokoje a vnitřní svobody.

V loňském roce přijelo prožít necelý týden mnišského života ve vyšebrodském klášteře jedenáct mladých mužů. Jejich reakce jsou inspirací pro všechny:

• V tu dobu, co jsem byl v klášteře, se mi to zcela upřímně moc nelíbilo. Bylo to pro mě, jako když skočíte do studené vody. Z intenzity mnišského života jsem byl nejdřív v šoku, ale postupně jsem se s ním více seznámil a stal se mi ve spoustě ohledů blízkým.
• Proti mému očekávání byl pro mě pobyt fyzicky náročnější, protože jsem nebyl zvyklý na tento způsob rozvržení dne.
• Největším přínosem pro můj život byl bezesporu vnitřní klid, který jsem během pobytu zakusil. Tím, že jsem na téměř celý týden odložil mobilní telefon a soustředil se pouze na modlitbu a práci, jsem si uvědomil, jak moc dokáže takové ztišení
  člověka osvobodit od stresu a napětí. Cítil jsem se klidnější, vyrovnanější a skutečně odpočinutý.
• Hlouběji jsem si uvědomil, jak důležité a naplňující místo má v mém životě řád. Tento čas mi pomohl znovu si ujasnit hodnoty a priority, které si chci přenášet i do svého každodenního života.
• Byla to má první praktická zkušenost s latinskou mší svatou, za kterou jsem rád.
• Velkým přínosem byly přednášky, například o modlitbě, o cisterciáckém řádu nebo o rozlišování povolání. Ocenil jsem jejich propojení do praxe.
• Byla to pro mě velmi cenná a obohacující zkušenost. Potěšilo mě, že jsme byli skutečně plně zapojeni do života mnichů. Společně jsme se modlili, pracovali a měli
  možnost sdílet i chvíle rekreace, díky čemuž jsme mohli lépe poznat jednotlivé řádové bratry a jejich každodenní život.
• Předpokládal jsem, že pobyt bude zaměřen převážně na modlitbu a práci a že na osobní rozhovory s mnichy nebude mnoho prostoru, jelikož se jedná o kontemplativní řád. Upřímně mě však velmi překvapilo, jak byli bratři milí a jak ochotně a laskavě se nám věnovali. Měli jsme dostatek prostoru pro osobní rozhovory s jednotlivými bratry o jakýchkoli tématech, která nás zajímala.

Vyšebrodští cisterciáci nabízejí podobnou zkušenost i v letošním roce. Po loňském úspěchu akce ORA ET LABORA zvou mladé muže ve věku 16 – 30 let letos do své komunity od 29. července do 2. srpna. Nemusí se jednat přímo o zájemce o vstup do kláštera, ale mohou se přihlásit i ti, kteří prostě chtějí poznat mnišský život či rozlišují své povolání. Více se dozvíte zde https://www.klastervyssibrod.cz/clanky/ORA-ET-LABORA-29-7-2-8-2026-Stan-se-na-par-dni-mnichem.html.

A ještě jedno hodnocení loňského ORA ET LABORA:

Myslím si, že pro každého mladého katolíka je podobný zážitek, jako je Ora et labora, přínosný. Ne každý v něm najde své povolání, ale několik dní v klášteře může i laikovi, nebo klidně člověku, který se připravuje k manželství, poskytnout pohled na jeho život a vztah k Bohu i k druhým lidem z jiného úhlu a to považuji za velmi přínosné. I díky akci Ora et Labora jsem si vybudoval některé návyky, jako je modlitba breviáře.

Text: Stanislava Vitoňová, foto: archiv Cisterciáckého opatství Vyšší Brod