Jelena ulovil Pavel Friedberger, který se zároveň postaral o jeho přípravu. Mít na slavnosti jelena jako živého není samo sebou. Musí se s ním pracovat hned po odstřelu, než tělo mrtvého zvířete ztuhne, a udržovat ho po naaranžování v chladu. Spolu s jelenem nesli myslivci při mši svaté k oběti bažanty, divoké kachny, orebice a ryby.

Diecézní biskup Mons. Vlastimil Kročil spojil ve své promluvě vyslechnuté evangelium o pozvaných na hostinu, kteří se vymluvili a nepřišli (Lk 14,15 – 24), s legendou o svatém Hubertovi, jenž po setkání s jelenem se zlatým křížem pozvání na Boží hostinu přijal. Jeho srdce prošlo velkou proměnou – z náruživého lovce se stal člověk vnímavý k Božímu řádu, a později i biskupem, který sloužil lidem i Bohu s novou pokorou.
„Pro vás, kteří pečujete o lesy, zvěř a vody, má tento příběh nesmírně hluboký význam,“ obrací se k lesníkům, myslivcům a rybářům biskup Kročil a pokračuje: „Vy víte lépe než kdo jiný, že příroda není jen souhrn zdrojů a potřeb člověka, ale vnímáte ji jako chrám stvoření. Božího díla se dotýká lesník, který sází stromy s vědomím, že jejich plný vzrůst uvidí až další generace. Myslivec, který v mrazech přikrmuje zvěř a pečuje o rovnováhu v krajině. I rybář, který bdí nad čistotou vod a životem v nich.“
Českobudějovický biskup rozjímal o tom, jak snadné je pocítit Boží blízkost v lese nebo u rybníka v podvečer či za svítání. Bůh v té kráse a tichu mluví k člověku tichým hlasem podobně, jako promluvil k Hubertovi, a zve ho na svou hostinu – na hostinu vděčnosti, úcty k životu a odpovědnosti. A v souladu s vyslechnutým evangeliem člověka nabádá, aby se pro samé starosti nezapomněl zastavit a jako svatý Hubert vzhlédnout ke kříži. Vždyť pečovat o přírodu znamená také pečovat o vlastní duši.
„Děkujme dnes Bohu za dar stvořeného světa i za to, že v něm můžeme žít a pracovat,“ říká v závěru své homilie otec biskup Vlastimil a obrací na přítomné zástupce lesníků, myslivců, rybářů i na ostatní milovníky přírody: „Děkujme dnes Bohu za vaši obětavou službu, za práci vašich rukou, za probdělé noci a mozoly, které zdejší krajině věnujete. Děkujme dnes i za společenství a tradice, které udržujete a předáváte dalším generacím.
Kéž vám svatý Hubert vyprošuje vnímavé srdce k rozpoznávání dobrého a zlého, a především pokoru před Tvůrcem celého vesmíru. Až příště v lesním tichu nebo u vody začnete vnímat krásu a řád stvoření, vzpomeňte na slova dnešního evangelia a nechte své srdce odpovědět: 'Pane, děkuji. Jsem zde a přijímám Tvé pozvání.' Amen.“
Po mši svaté se lidé shromáždili před katedrálou a naslouchali troubení Jihočeských trubačů, kteří kromě jiného hudebně znázornili nejrůznější lesní zvěř. „Hubertskou mši svatou organizujeme již po několikáté. Lidé rádi přicházejí a podle reakcí se jim slavnost líbí,“ řekl hlavní organizátor Ing. Jan Zasadil z Jihočeských katolických lesů a poděkoval všem podporovatelům.
Text a foto: Stanislava Vitoňová. Přiložené a další fotografie můžete vidět a po přihlášení si je stáhnout zde.